Letos si po boku herců z pelhřimovské základní umělecké školy a domu dětí i mládeže zahrála pětiletá velbloudice Šejla. Ta do Pelhřimova přijela až od Lysé nad Labem.

„Šejla je pokaždé středem pozornosti. Lidi má ráda a jejich společnost jí dělá dobře,“ prozrazuje její majitel Vladimír Ludha, zatímco Šejla po představení od diváků místo potlesku vděčně přijímá pohlazení.

Někteří návštěvníci, kteří si o Zlaté neděli přišli na náměstí Šejlu pohladit, se podivovali, zda velbloudovi nevadí zima. „Vůbec ne,“ uklidňuje majitel. „Velbloud se se střídáním teplot dokáže vyrovnat velice dobře. Vždyť i na poušti je přes den horko a v noci teploty klesají do mínusu,“ vysvětluje Ludha, který je zkušeným chovatelem. Doma má celkem tři velbloudy. Ti podle něj potřebují hlavně vzdušný přístřešek.

Jídelníček tato zvířata, která se dožívají i více než čtyřiceti let, mají podobný jako koně. Hlavní složku jejich potravy tvoří seno. Nepohrdnou ani suchým pečivem. Pasou se však neradi. „Když jim trávu nasekám, tak ji sežerou s chutí, ale aby se sami napásli, na to jsou líní,“ usmívá se Vladimír Ludha.

„Nejspíš to souvisí s jejich původní domovinou. Na poušti moc trávy nenajdou, tak ani nemají potřebu se pást,“ doplňuje majitel.

Šejle nedělala problémy ani cesta do Pelhřimova. „Velbloudi jsou vděční cestovatelé. Vozím je v přepravníku na koně, kde se uvelebí a celou cestu proleží,“ pochvaluje si Ludha, jehož velbloudi zpestřují pelhřimovskou Zlatou neděli už více než deset let.