Publikace nabízí sestřih jeho životních epizod, rozhovorů, bonmotů i skečů. Kromě toho kniha obsahuje i vzpomínky Jana Skopečka, které se týkají seriálu Tři chlapi v chalupě, Jiřího Šlitra či Miroslava Horníčka. Součástí jsou i nezapomenutelné dialogy Hlustvisiháků. A právě o nové knize, Pelhřimovu i o nadcházejících Vánocích jsme s Lubomírem Lipským hovořili.

Co se vám na knize líbí nejvíce?
Jedná se už o třetí knihu o mé osobě. První napsal Vladimír Just a jmenuje se Divadlo plné paradoxů - příběh Divadla satiry 1944–1949 a nejen jeho, psal ji za minulého režimu. Kniha byla objemná. Tato publikace je o tom, co jsem prožil, viděl. Karel mi jednoho dne řekl, já o tvých zážitcích napíši knihu. Pak jednoho dne přišel s nádhernou knížkou a předložil mi ji.

Která příhoda, příběh vás v knize nejvíce potěšil?
Jsou tam všechny příhody, které mě potěší. Není tam nic špatného. Všechno je to můj život.

Jak často navštěvujete své rodiště nebo do Pelhřimova už jezdíte pouze v rámci nějaké příležitosti?
Mé návštěvy Pelhřimova jsou čím dál tím řidší. Když tu byli příbuzní, tak jsem do Pelhřimova jezdil pravidelně. Nyní už jsou to jenom návštěvy hrobů nebo příjezd na Vánoce. Zkrátka musí být příležitost. Předtím jsem sem jezdil na houby, teď už jsem starý, už na to nemám.

Určitě vnímáte to, jak se Pelhřimov postupem let mění. Co na jeho proměnu říkáte?
Nádhera, krása. Jsem rád. Zrovna dnes jsem známým z Prahy ukazoval a říkal, jak Pelhřimov vypadal dříve a jak nyní. Když město porovnám s tím, jak vypadalo před padesáti lety - to je nebe a dudy. Je opravdu radost procházet se po krásném náměstí. Pokaždé mě to nabije pozitivní energií.

Za týden oslavíme Štědrý den. Jaké byly Vánoce malého kluka Lubomíra Lipského?
Ježíš, to byly velké, nádherné Vánoce. Měli jsme velkou firmu, kde byli čtyři zaměstnanci – prodavačka, babička a ostatní příslušníci našeho rodu. Nesmím zapomenout na maminku a nás tři kluky. Byl to velký Štědrý večer. Všichni jsme byli pohromadě, veselili jsme se. Bylo to ohromné, živé a rád na to vzpomínám.

Jaký dárek vám tehdy udělal největší radost?
Největší radost mi tenkrát, ve třicátých letech, udělala Laterna magika. To byla taková barevná posunovací sklíčka, s bráchama jsme tenkrát byli z dárku úplně vyjevení a šťastní. Doposud jsme nikdy nic takového neviděli.

Z čeho byste měl naopak největší radost dnes?
Jedině zdraví, to mi bohužel už nikdo nemůže dát. Jenom Pán Bůh.