Do nových voleb ale nechtějí jít ani někteří odpůrci. Je středa, 19 hodin a v místnosti s kamny sedí i stojí 35 lidí, už žádní investoři a lidé ze sousedních obcí. Atmosféra je klidnější než dříve, ale všichni už tuší, co přijde na konci.

Na programu je třeba vodovod, o kterém se věcně diskutuje. Starosta Josef Vácha nezakrývá hrdost na novou techniku na vodojemu. Na chvíli se zdá, že zmizely emoce známé z předchozích zasedání.

Potom starosta suše oznámí, že 16. ledna jde k soudu. Jde o žalobu ve výši 2,54 milionu, kterou na obec podává investor stanice, firma Bohemen Grondfonds. „Za co to chtějí? Vždyť je to jejich věc,“ ozývá se z publika. Zastupitelům se už nechce nic vysvětlovat. Žalobu investor staví na tom, že ho obec uvedla v nejistotu, když schválila a pak zrušila změnu územního plánu nutnou pro stavbu.

Přichází diskuse místostarosty Jaroslava Poláčka a předsedy protibioplynového sdružení Václava Lapáčka o historii změn územního plánu. Tykají si, hovor je věcný.
Martin Repáč z publika se ještě ptá, proč chce investor za zámečkem změnit využití plochy na podnikání. Má obavy, aby tam nebyly třeba odpady. Vedení obce říká, že neví, co tam bude, ale že žadatel nemůže porušit účel využití, který nepočítá s průmyslem. Repáč se diví, proč se zastupitelé investora nezeptali. Ve vzduchu je znovu nedůvěra.

Program končí a místnost utichne. Místostarosta svým hlubokým hlasem a úřednicky stroze říká: „Rozhodli jsme se k 31. prosinci složit mandát zastupitelů. Zůstane starosta, který dovede obec k novým volbám.“ Žádný potlesk, pískot nebo nadšení. Následuje mlčení, jen Martin Repáč se ptá, proč zastupitelé nesloží mandáty hned. Účetní se jich zastává: je třeba dodělat účetnictví. Sama prý je marně přemlouvala, ať „vydrží“ aspoň do února.

Starosta vysvětluje, že teď požádá o nové volby a dovede obec k nim. Nebude přijímat žádné usnesení, pouze nechá „dobíhat“ nutné provozní věci. Pak všem přeje pevné nervy. Naznačí lítost nad nedůvěrou, která převážila nad výsledky třináctileté práce pro obec. A připojuje přání, aby se lidé v Libkově Vodě měli rádi.

Přítomní odcházejí. Z některých tváří lze číst otázku, co bude dál. Jeden z kritiků něco smířlivě vysvětluje starostovi. Mezi dveřmi Martin Repáč novináři říká, že už se nedalo zastupitelům věřit žádné rozhodnutí a rezignace byla stejně předem naplánovaná. Václav Lapáček, který jako jeden z mála dokázal i v médiích stát za kritiky záměru, věc nechce komentovat.

V říjnu v rozhovoru pro Deník uvedl, že se nebrání příště kandidovat do zastupitelstva. Teď ale říká, že v těchto volbách to nebude – zdůvodňuje to náročností svého povolání a činností ve sdružení. Ale dodává, že někdo ze sdružení kandidovat bude. Kritikům vadí, že zastupitelé ani teď nepřipouštějí chybu hlavně za to, že kvůli změně jejich postoje hrozí žaloba.

Jít pod Pelhřimov?

V místnosti zůstávají zastupitelé a pár dalších. Ze starosty spadlo napětí a s úlevou potahuje z cigarety. Místostarosta upozorňuje: „Ale nevypouštíme, jedeme naplno až do Silvestra. A možná bude víc práce než jindy.“ Oba muži tvrdí, že už nešlo vydržet soustavnou kritiku všeho, co dělali – včetně věcí, co nesouvisely s bioplynkou. A že nedůvěra už začala zasahovat i do jejich soukromí.

Zdůrazňují, že nic nedělali protizákonně a chtěli jen pomoci rozpočtu obce, který třeba teď čelí propadu na daních kolem 300 tisíc.
Kandidovat už nehodlají. Pokud se ale do nových voleb nepřihlásí pět a více kandidátů, bude je ministerstvo vypisovat znovu a znovu, dokud se nezvolí aspoň provizorní zastupitelstvo, které odsouhlasí připojení obce třeba k Pelhřimovu. Připojení musí schválit i pelhřimovští zastupitelé.

Pokud by rezignoval i starosta, musel by stát do obce poslat nuceného správce – jak se to nedávno stalo v Šimanově u Vyskytné, kde zastupitelstvo zahltil notorický stěžovatel.

Jan Mazanec