Dříve byl jejich opatrovníkem v případě absence nebo odmítnutí rodiny ustaven ústav, teď jsou to obce. Ty se to dozvědí často nečekaně a dotyčného někdy ani neznají, v místě bydliště nežije, a přesto mu musejí hlídat kapesné, dluhy a další věci. Opatrovanci mají podle míry nezpůsobilosti určený finanční „strop“, o kterém obec rozhoduje – někde jsou to desítky tisíc, jinde sotva stovky. Opatrovnictví stojí města čas a peníze, ještě horší je to u neuvolněných starostů. Tragédií pak jsou gambleři nebo narkomani. V médiích se nedávno objevil případ, kdy se Dobřany jako sídlo psychiatrické léčebny musí starat asi o 50 problémových lidí.

„Obce navíc vše musí vykazovat, protože se jich opatrovnický soud ptá, jak s majetkem opatrovance hospodaří,“ vysvětluje pelhřimovský místostarosta Pavel Pípal.

Podle něj je problém, když se nesvéprávní zadluží nebo se upíší jako ručitelé. „Oni věřiteli ukážou důchodový výměr, ale už ne omezenou způsobilost. On půjčí peníze, a pak o ně přijde. Podle ombudsmana ani opatrovník nemůže nesvéprávným zakázat, aby se zadlužili,“ dodává Pípal. Nesvéprávný má mít nezpůsobilost zapsanou v občance.

Jak dodává vedoucí sociálního odboru humpoleckého městského úřadu Josef Fiala, další administrativní potíže nastávají, když opatrovanec nemá peníze a úřad za něj má dluhy hradit třeba pomocí výnosů z pronájmů jeho polí. Humpolec „opatruje“ dva lidi, jeden je navíc z Želiva.
Dřív byly opatrovníky nesvéprávných ústavy, ale stát v tom viděl střet zájmů. Jenže stejný střet je podle Pípala i teď: Když opatrovanec dluží kromě jiným i městu třeba poplatky za odpad, tak se logicky město jako dobrý hospodář snaží získat zpět nejdříve své závazky, i když má k pohledávkám přistupovat stejně.

Pelhřimov, který nyní dělá opatrovníka čtyřem lidem, se proto odhodlal k radikálnímu kroku: podat stížnost k Ústavnímu soudu. Cílem návrhu bylo změnit legislativu, anebo aspoň dostat od státu na opatrovnictví peníze. Návrh ale neprošel. Ne že by současný stav zastupitelům vyhovoval, ale podle většiny je stížnost právně neprůchodná.

Právník a zastupitel Josef Doubek (ODS) totiž zdůraznil, že Ústavní soud (ÚS) řeší pouze to, zda soudní rozhodnutí nebo právní předpis je, či není v rozporu s Ústavou.

Doubek navíc zmínil dokument, v němž ÚS zamítl obdobnou stížnost města Mirošova z roku 2007, ve které se bránilo proti ustanovení opatrovníkem nesvéprávného občana. Soud konstatoval, že ustanovení bylo v souladu s ústavou či jinými předpisy. Zároveň uvedl, že je povinností státu poskytnout obci či městu takové finanční zajištění, aby měly dostatečné materiální a personální kapacity k vykonávání opatrovnictví.

To se ale podle předkladatelů návrhu v reálu neděje. Odpůrci návrhu však poukazovali, že by podání stížnosti bylo časově i finančně náročné a že ÚS těžko ihned změní své nedávné rozhodnutí.

I podle Josefa Doubka je případná změna spíš v pravomoci zákonodárců než ÚS. Pro odborníky je také právním oříškem rozdíl mezi městem a městským úřadem – opatrovnictví se nyní týká toho prvního, i když ho vlastně vykonávají úředníci na úřadě.

Jan Mazanec