Jediné fungující a znovu obnovené lázně na Pelhřimovsku, Svatou Kateřinu u Počátek. Dostat se k nim lze třemi způsoby, vždy je dobré začít v Počátkách, rodišti Otokara Březiny. Pěší mohou vyjít po jím pojmenované červené stezce. Ta vede do Telče a Jaroměřic a na Svatou Kateřinu po ní lze dojít za půl hodiny.

Automobilisté vyjedou na Jihlavu a v kopci odbočí doprava. Alejí se dá dojet až k areálu v lese. Dovnitř už lze dojít jen pěšky, kvůli zachování klidu pro klientelu. A klid je ctěn tak důkladně, že právě klienti se mohou do lázní dostat jen třetím způsobem: Musí nechat auto v Počátkách a do objektu je dovezou zelené mikrobusy.

Areál je pečlivě udržovaný. Vyvěrá tu léčivý pramen. Podle rozborů má vynikající kvalitu a už v roce 1895 odborníci uvedli, že „působí nejen blahodárně na kůži, nýbrž i cestou reflektorické činnosti nervů posiluje výkony srdce, plic, ústrojí zažívacího a žláz.“ Člověk se může vody nalokat, ale možná leckdo polkne i poté, až spatří ceny některých procedur.

Co by na všechny ty wellnessy, beauty programy, driving range, spa terapie a hydromasážní vany jacuzzi řekli literáti, vlastenci a milovníci panenské přírody, kteří se tu léčili v 19. a 20. století? Karel Čapek (působil tu jeho otec jako lékař) se tu zamiloval do nějaké Libušky z Jindřichova Hradce. Julius Zeyer tu měl napsat román Dobrodružství Madrány. A tak dále…

Ale opusťme závist a uvědomme si, že spisovatelé bývali honorací, takže lázně byly tehdy vlastně také luxusní. Možná že se tu vždy léčila „šlechta“, ať už v 16. století v podobě Anny z Rožmberka, anebo dnes v podobě Radka Johna – když byl ministrem vnitra za Věci veřejné.
Aby věcí veřejnou zůstal i hřbitov u kaple a nebyl „zabrán“ majitelem lázní, to se před čtyřmi lety báli někteří počáteční zastupitelé. Ukázalo se ale, že majitel, který objekt koupil jako chátrající ozdravovnu, ve které ani kraj nechtěl dotovat léčbu astmatiků z Prahy nebo severních Čech, má zájem na spolupráci s městem. I místní lidé už se s existencí RSK neboli Resortu Svaté Kateřiny smířili – navíc řadě z nich dává práci.

Práci tu mimochodem jako způsob terapie nabízeli už v 19. století. Teď nabízejí 79 pokojů ve 3 hotelích, cvičení, jógu, meditace, horská kola, tenis, hokej, odbíjenou, spinning, pilates, posilovnu, kick-box, psí spřežení, běžky a sněžnice (čtu dobře?), koně, sauny, vířivky, bahno, thajskou masáž, solární louku (neplést se solární elektrárnou na louce). Šťastný, kdo nic z toho v dnešním stresu nepotřebuje.

Jan Mazanec