Tvrdí to výsledky odborných průzkumů, říkají to i samotní živnostníci. Přesto se najde nemálo takových, kteří z tohoto „podnikatelského ráje” dobrovolně utíkají, byť jen naoko. Zůstávají, ale sídlo firmy stěhují jinam. Nejčastěji do Prahy. „Úplně masový jev to není, o několika jedincích ale víme,” připustil humpolecký starosta Jiří Kučera. Podobným výrokem poslouží většina jeho kolegů z dalších měst okresu.

Kontrole neuniknou

Důvod přehlašování sídla do velkoměsta je zřejmý. Ne, že by se snad všichni „utečenci” cítili být šikanováni horlivými úředníky. Naopak. Obzvláště úředníci humpolečtí si v každoročním průzkumu Město pro byznys opakovaně vysloužili od nich samotných více než lichotivé vysvědčení.

Řada podnikatelů ale prostě stojí o klid. A ten jim papírové usídlení ve vybraných pražských čtvrtích skýtá. Je veřejným tajemstvím, že třeba s kontrolorem z finančního úřadu se potkají jednou za dvacet let.

Jak ale upozornil ředitel humpoleckého finančního úřadu Pavel Čečák, mnozí podnikatelé si příliš nepomohou. „Jestliže mají provozovnu i nadále tady, podle současného daňového řádu stejně provádíme kontrolu my, neboť hlavním cílem je zjistit stav věcí přímo na místě,” připomněl Čečák, podle něhož není odliv podnikatelů nijak závratný. Pokud se porovnají odhlášky s přihláškami, zůstává humpolecká podnikatelská obec takříkajíc na svém.

Systémová chyba

Přibývání firem na vybraných pražských adresách si každopádně povšimli i lidé z Národohospodářského ústavu Akademie věd. „Je to špatně, a  hned z několika důvodů. Za prvé to svědčí o nerovnoměrném rozvrstvení daňových kontrol po republice. Zatímco v některých menších městech bývají úředníci aktivní až moc, v Praze jich je naprostý nedostatek. Přehlašování pod᠆nikatelů má navíc neblahý vliv na obecní rozpočty kvůli přerozdělovaným daním,” poznamenal člen rady Národohospodářského ústavu Jan Hanousek.

Pokud se stěhují podnikatelé jakožto právnická osoba, městského pokladníka to až tolik pálit nemusí. Jejich daně beztak polyká státní rozpočet. Jiné to je, jakmile z města odejde osoba fyzická. Časy, kdy se z těchto sdílených daní vracela zpátky do města celá částka, sice pominuly, i současná třetina však v nynější tíživé situaci hraje při sestavování rozpočtů nespornou roli. Extrémním příkladem budiž zřejmě nejmovitější středoevropská vesnice, šumavská Modrava, v níž platí daně jeden z největších českých boháčů Bakala.

„Městu každopádně administrativní stěhování podnikatelů neprospívá. Už jen proto, že my se staráme, připravujeme průmyslové zóny, poskytujeme služby, a daňové příjmy pak putují do Prahy. Těžko tomu nějak čelit. Vynucovat si, že třeba v nové zóně smí podnikat jen osoba přihlášená u nás, prostě nelze,” namítl pelhřimovský starosta Leopold Bambula.

Nespravedlnost současného daňového systému ostatně nezapírají ani znalci národohospodářského odvětví. „Dobře to mají nastavené třeba ve Skandinávii. Tam se odvádí obrovské daně, ty ale zůstávají v tom kterém regionu. A občané i podnikatelé dobře vědí, za co platí. Dostává se jim totiž skutečně kvalitních služeb,” uzavřel Jan Hanousek.