Slogan se ale rozhodně netýká nedostatku kulturních památek, protože město a jeho okolí se může pochlubit řadou polozapomenutých míst, která nejsou tak slavná jako staletá lípa, ale o to jsou možná kouzelnější. Kromě lípy tedy pro tentokrát pomiňme nádraží známé úzkokolejky, kterou se dá přejet z jihočeské Nové Bystřice u hranic s Rakouskem až do Obrataně na Vysočině. Stejně tak lesní hřbitov Na Brádle, který se nachází kousek od malebného nádraží jižním směrem a vede k němu unikátní křížová cesta s obrázky malíře Romana Brichcína, provedenými technikou email- smalt.

Kovaná brána  je schovaná v lese

Na procházku se můžeme vydat od zámku kolem Zámeckého rybníka do kopce po silnici na Častrov. Židovský hřbitov se nachází asi kilometr a půl daleko, vlevo míjíme pole, kde se v minulosti skoro každý rok, často na uměle vytvořených nerovnostech, konaly závody terénních motorek a sidecarů. Od silnice neukazuje na židovský hřbitov žádná značka, takže se k němu dostane málokterý náhodný turista.
Snad jen v létě, kdy se návštěvníci zatopeného lomu v kopci na protější straně silnice vracejí z koupání nebo potápění, mohou v hloubi lesa vidět pěkně kovanou branku hřbitova. Ten byl založen roku 1803 a nejstarší dochované náhrobky pocházejí z poloviny 19. století. Z márnice, která byla dříve součástí vstupního areálu, zbyly pouze zbytky základů.

Židovské osídlení v Kamenici nad Lipou je datováno okolo roku 1603, před sto lety žilo v Kamenici nad Lipou a nejbližším okolí 163 Židů. V polovině 19. století jich bylo okolo 120 a v roce 1930 už jen 30 – stěhovali se do větších měst. Nejstarším rodem pochovaným na hřbitově je rodina Wetheimerů. Náhrobní kameny jsou mramorové, žulové, vápencové i pískovcové a nejstarší z nich pochází z roku 1807. Návštěvník by při vstupu, na rozdíl od křesťanského hřbitova, neměl pokrývku hlavy snímat, ale naopak nasazovat.

Na některých náhrobcích jsou vyryty reliéfní dekorace a hebrejské, německé či české nápisy, někde jsou položené kamínky. Kamenická židovská náboženská obec zanikla za druhé světové války, kdy byli Židé transportováni do koncentračních táborů, a po válce začal hřbitov chátrat, a některé z náhrobků byly dokonce ukradeny.

Opravy se konaly v rámci Akce Z

V 60. letech byl hřbitov ve stavu naprosté devastace. Naštěstí se za normalizace do nedalekého Častrova přistěhovali manželé Roubalovi s rodinou, kteří zničený objekt v lese „objevili“. Oba byli signatáři Charty 77, takže byli pod častým dohledem StB. Svou roli zřejmě sehrálo i to, že Věra Roubalová pocházela z významné pražské židovské rodiny a dodnes se věnuje pomoci rodinám postiženým holokaustem. Koncem 80. letech začali Roubalovi v akci Z polámané náhrobky v zarostlém houští stavět a obnovovat. A to bez jakýchkoli těžkých strojů, jen za pomoci primitivních nástrojů typu „hupcuk“.

Vstupní bránu hřbitova navrhl akademický sochař a zvonař Otmar Oliva. Když Pavel Roubal krátce po revoluci zemřel, podařilo se na dokončení oprav sehnat peníze mimo jiné od Židovské náboženské obce v Praze, která je dnes majitelem tohoto památkově chráněného objektu. Po revoluci se do oprav zapojili také dobrovolníci ze zahraničí.

V roce 1996 byla na hřbitově slavnostně umístěna pamětní deska se 46 jmény obětí holocaustu. Tehdejší starosta Kamenice nad Lipou Pavel Sadílek přitom připomněl 20. leden 1943, kdy bylo popraveno 20 kamenických občanů včetně třináctiletého děvčete Jiřiny Steinerové.

Lesní cestou přes Johanku

Návštěvu židovského hřbitova je možno spojit s pěším okruhem tak, abychom se zpět do Kamenice vrátili přes lesní školku Johanka. Tam se dá jít buď lesní cestou, anebo asfaltkou z nedaleké Antonky, která leží na kopci nad hřbitovem a kde je mimochodem i krátká lyžařská sjezdovka. Johanka už je součásti obřího polesí, které se rozprostírá až k Drážďanům u Častrova.

U hájenky je školkařské středisko. To v 70. letech patřilo k nejmodernějším v tehdejším Československu a mělo roční produkci až čtyři miliony stromků. Kolem hájenky lze projít monumentální modřínovou alejí, pak pěší minou dva rybníky a Rudolfovu pilu a potom se musí rozhodnout, zda se dál vydají po silnici spojující Kamenici nad Lipou s Pelhřimovem, nebo po klasické turistické „modré“, anebo po zelené naučené stezce Vítězslava Nováka. Tato naučná stezka vede podél říčky Kamenice. Vyúsťuje u již zmíněného Zámeckého rybníka, za nímž je také koupaliště.

Jan Mazanec