Dotyčné dekorace měly pádný důvod. S přebohatou rekordmanskou kariérou se tam přijel rozloučit Jan Skorkovský, skutečný král míčových kouzelníků.

Co vás to napadlo, odejít do rekordmanského důchodu?
Napadlo mě to v létě při festivalu rekordů. Že by to mohlo být stylové, když jsou letos tyhle samé jedenáctky. Fotbalové rekordy dělám celý život. Jednou to přijít muselo. Ale pozor! Neznamená to, že bych končil docela. S vystoupeními chci pokračovat až do toho skutečného důchodu.

Uzavřít kariéru v Pelhřimově se asi samo nabízelo.
Jistě. Během těch třiceti let jsem udělal přes třináct set rekordů, z nichž více než osm set padlo právě při zdejším festivalu rekordů.

Jsme v domově důchodců. Proč jste se loučil právě tady?
Myslíte jako, že už patřím do starého železa (smích)? To ne, ale je to tady doopravdy krásné. Kdyby mi pan ředitel udělil nějaké čestné členství, klidně bych tu rovnou zůstal. A coby divák bych to měl na všechny ty rekordy pár kroků. V Pelhřimově jsem napůl doma.

Rozebírat všechny vaše rekordní zápisy asi ani nelze. Zkusme však jeden z těch nejméně pochopitelných. Maraton pokořený s míčem na noze.
To byl skutečně velký výkon. Dodnes jej nikdo nepřekonal, ačkoliv už se o to řada lidí pokusila. Třeba letos jsem bedlivě sledoval londýnský maraton. Zkoušel to tam velice šikovný anglický žonglér, který snad dokonce hrával tamní ligu. Nakonec maraton zdolal. Nevím, jestli mu přitom míč upadl či nikoliv, ale čas měl okolo dvanácti hodin, o pět více než já. Každopádně to svůj účel splnilo, kolega pojal pokus dobročinně. Podařilo se mu vybrat pro potřebné několik tisíc liber.

Když už jsme u toho, víte o nějakém vašem následovníkovi?
Pětadvacet let jsem se tomu věnoval prakticky sám a moc mě to mrzelo. Dneska se počet kluků, kterým učaroval fotbalový míč, šíří jako lavina. Je ale třeba říci jednu věc. Hvězdou se člověk nestane za dva, tři roky. Tohle řemeslo je postavené na tvrdé dřině. Dneska mě to živí, úspěch ale nebyl zadarmo.

Nemrzí vás trochu, že jste se nestal raději fotbalistou?
Nakročeno jsem měl, to je pravda. Branky jsem vyměnil za rekordy, tisíc tři sta bych jich určitě nedal. Nakonec jsem si zakopal i se všemi těmi legendami včetně Tondy Panenky, byť jako bavič ve fotbalové Amfoře. Když se za svými rekordmanskými roky ohlédnu, je mi dobře.