Zůstat mají jen menší instituce jako Klokánek nebo SOS dětské vesničky. Stát už nechce tolik dětí odebírat z rodin kvůli ekonomickým a sociálním potížím. Pěstouni jsou pro něj levnější, na rozdíl od 40 tisíc korun ho dítě v náhradní rodině vyjde na šest tisíc měsíčně. „Všem dětem bych přála podmínky co nejbližší rodině, ale otázkou je motivace nových pěstounů,“ říká ředitelka dětského domova v Senožatech Martina Buchalová Horská.

Naráží na to, že někteří pěstouni si děti vezmou jen proto, že jim na ně stát přispěje. Podle ní i nyní odborníci hledají dětem z dětských domovů pěstouny, ale ne všechny děti lze umístit a ne všichni pěstouni zvládají péči o více dětí. Některé jim utečou nebo se vrátí zpět do „děcáků“.

„Až hazardní mi připadá říci, že dětské domovy zruší do určitého roku. Asi jen zázrakem by se děti dočkaly funkčních rodin. Domovy by měly zůstat jako jistota,“ dodává ředitelka senožatského domova, kde je 31 dětí a skupinka osmi z nich vychází na tři „tety“.
I v „děcáku“ jsou útěky, ale podle Buchalové se také často děti do domova rády vracejí od biologických rodičů, kteří jim naslibovali nereálné věci.

Skeptická k nekoncepčnímu přesunu dětí z dětských domovů do pěstounských rodin je i ředitelka Dětského centra v Jihlavě Ivana Ryglová. Varuje před modelem Anglie, kde bylo pěstounství i alternativou k veřejně prospěšným pracem a dítě vystřídalo i 12 rodin.
„Stát se vzdává funkce zastřešovat a zajišťovat péči o ohrožené, opuštěné děti a přesouvá kompetenci na soukromou sféru,“ dodává Ryglová.

Pěstouni s kořeny

Jednatelka občanského sdružení Pěstounské rodiny Kraje Vysočina Monika Dietrichová z Pelhřimovska říká, že úkolem pěstounů je naučit dítě zásadám fungující rodiny. Zároveň ve shodě se zmíněnými ředitelkami přiznává, že legislativa pro větší rozšíření pěstounství zatím v Česku není dobře nastavená, i když se zlepšuje. K tématu její sdružení pořádá 31. října seminář na krajském úřadě.

„Ani já nejsem pro plošné a rychlé rušení dětských domovů a anglický model pěstounské péče, kdy dítě nemá žádné kořeny,“ vysvětluje matka čtyř vlastních a osmi osvojených dětí. Ideálem by podle ní byla transformace dětských domovů na krizová centra. Věří také ve vznik sítě pěstounských rodin, které budou schopny přijmout děti přechodně třeba jen na půl roku, než by se podařilo najít pro jejich situaci řešení nebo „dlouhodobější“ rodinu.


Dietrichovi všechny své děti vedou ke sportovním a kulturním aktivitám, vychovávají je bez „závislosti na televizi“ a pořádají společné výlety a další akce s dalšími pěstounskými rodinami, se kterými se dál i vzdělávají. Tvrdí, že mnoho dětí v dětských domovech jsou tzv. sociálními sirotky, jejichž rodiče často sami prošli dětským domovem.


Ředitelka Dětského centra v Jihlavě dodává, že v její instituci jsou dvě třetiny dětí do tří let se špatným zdravotním stavem, kvůli kterému se o ně jejich rodiče nechtějí nebo ani nemohou starat. Zvlášť pro ně je těžké najít ochotné pěstouny, kteří s nimi budou třeba cvičit. Pak skončí buď v původních rodinách, nebo právě v dětských domovech, kde v Česku vyrůstá asi 11 tisíc dětí

Jan Mazanec