Pelhřimovský rodák Miroslav Jonáš pojal svoji cestu z Prahy do Bratislavy jinak. Auto nechal v garáži, spolehl se na své vlastní nohy. A má o kolečko víc.

Trénoval v parku

Lépe řečeno jeho kancelářská židle, na níž se rozhodl vzdálenost mezi dvěma metropolemi urazit. „Na židli trávíme víc času, než kolik bychom mnohdy chtěli a děláme na ní věci, které nás ne vždy baví. Tak jsem si řekl, že bych si mohl udělat malý výlet,“ vypráví jednadvacetiletý nadšenec, který měsíc před cestou pilně trénoval.

Drandil na židli dokolečka po parku. Jeho dopravní prostředek samozřejmě nezapře zvláštní úpravy. Kolečka si vypůjčil z in–line bruslí, podvozek mu „vyladil“ svářečkou známý automechanik. „Židle je sice o sedm kilogramů těžší než bývá zvykem, zase ale je o poznání bytelnější. Ta klasická přímo z obchodu by toho moc nevydržela,“ vysvětlil Jonáš, jehož jsme ve středu zastihli již za polovinou naplánované čtyřistakilometrové trasy, na Brněnsku.

Boty jen hoří

Po dosavadních 220 kilometrech už má židloběžeckou techniku v malíčku. „Z kopce jedu normálně popředu, do něho se odrážím pozadu. Po rovince to odsejpá nejrychleji jako na koloběžce,“ popisuje mladík, který zrovna ve středu obul již čtvrtý pár bot. Když se židle z kopce rozparádí, ubrzdit se nechá jenom pomocí nich. Podrážky samozřejmě úpí. Pokud se týká únavy, to nejhorší má Miroslav Jonáš podle svých slov už za sebou. Největší makačka jej čekala shodou okolností při průjezdu jeho rodným Pelhřimovskem, kde není nouze o pahorky.

„Jednu chvíli mě docela bolely kyčle, ale teď už je to v pohodě,“ hlásí cykloběžec z rovinaté jižní Moravy. K Dunaji chce tento student personalistiky a externí účetní dospět nejpozději do konce měsíce. A proč to všechno vlastně spáchal? Jeho motto je zcela jednoduché a zásadní. Dělejte nezvyklé věci, bavte se. Zkrátka, neseďte doma.