Reprezentant jezdeckého klubu Horní Heřmanice se na humpolecké kolbiště vždycky rád vrací. „I když jsem na tu nejvyšší zlatou metu ještě nikdy nedosáhl, jezdím sem velmi rád. Vládne tu příjemná atmosféra a pro mě je humpolecká Zlatá podkova něco jako dovolená,“ usmívá se jednapadesátiletý Vrtek v rozhovoru pro Deník. Kromě kulatého startu ho na letošním humpoleckém finále provází ještě jedna velká událost – ve Bronzové podkově poprvé závodí jeho čtrnáctiletý syn Antonín.

Patříte ke stálicím humpoleckých klání ve všestrannosti. Kam sahají vaše jezdecké začátky?
Na koni jsem začal jezdit ve dvanácti letech v jezdeckém klubu v Šumperku. No a od té doby se koním věnuji prakticky neustále. Jedinou jezdeckou přestávkou pro mě byla vojna.

A kdy jste začal se závoděním?
V sedmnácti letech. První úspěchy se ale dostavovaly až po vojně, kdy jsem začal působit v jezdeckém klubu v Horních Heřmanicích, který ke sportovnímu ježdění nabízel mnohem lepší podmínky než ten šumperský.

Vzpomenete si, kdy jste poprvé závodil na humpoleckém kolbišti?
Byl jsem tu poprvé, když mi bylo tak sedmnáct, osmnáct let a můj první humpolecký závod se jmenoval tuším Stříbrný třmen. A od té doby se na humpolecké závodiště moc rád vracím. Vládne tu pokaždé příjemná atmosféra.

Nemrzí vás, že jste za pětadvacet let ještě nedosáhl na nejvyšší vavříny – Zlatou podkovu?
Vůbec ne. Vyhrál jsem tu spoustu jiných závodů Stříbrnou podkovu nebo Soutěž nadějí a z toho, že mi ta nejvyšší meta uniká, se v žádném případě nehroutím. Víte, vždycky mě opustí trocha štěstí na parkuru, který se mi nepovede tak, jak bych si představoval, což mě vždycky na vítězné listině posune trochu dolů.

Máte nějaký zážitek z humpolecké Zlaté podkovy, na který nikdy nezapomenete?
Musím říct, že ty nezapomenutelné zážitky na Podkovu se většinou týkají cestování a moc veselé nebývají. Z Horních Heřmanic to do Humpolce máme docela daleko, musíme zdolat více než dvě stě kilometrů, takže cestu máme dlouhou a občas bohužel i bohatší o nějakou nepříjemnost. Naposledy se nám stalo, že na dálnici nám kamion urazil kolo od přívěsu s koňmi, to byla dost nemilá situace.

A když odmyslíte nepříjemnosti s cestováním?
Tak je pro mě Zlatá podkova v Humpolci pokaždé jako celek nezapomenutelným zážitkem. Když pominu cestování a nějaké ty neúspěchy na kolbišti, tak se do Humpolce vždycky moc těším. Je to pro mě něco jako dovolená. Vezmu s sebou i celou rodinu a přijíždíme sem vždy ve čtvrtek odpoledne mezi prvními, abychom si zdejší prostředí stihli užít, než začne páteční závodní mumraj.

A co vaše děti? Jdou ve vašich jezdeckých stopách?
Mám čtyři kluky. Dva nejstarší už vylétli z hnízda, ale ti mladší se koním věnují. Čtrnáctiletý Toník už také závodí a na kolbišti už sklízí i své první úspěchy. Před několika týdny vyhrál právě v Humpolci Mistrovství světa ve všestrannosti mladších juniorů a startuje i v tento víkend v Bronzové podkově. A osmiletému Šimonovi jsme nedávno koupili poníka, takže ten také začíná sbírat své první jezdecké zkušenosti.

Lubomír Vrtek
– 51 let
– na koni jezdí už od dětství
– finále Zlaté podkovy se letos účastní už po pětadvacáté
– reprezentuje Jezdecký klub v Horních Heřmanicích