„Měly jsme vyrazit na autobus dřív. Takhle ho propásneme, než se Janička se všemi rozloučí,“ prohlašuje s úsměvem kamarádka pozorující vše zpovzdálí.
Na táborovou vedoucí se dvaadvacetiletá studentka z Hořepníka musela vypracovat. „Poprvé přijela jako třináctiletá. Tábor z pohledu dítěte si pak vyzkoušela ještě jednou a od šestnácti se zařadila mezi instruktory. Letos jsme ji učinili programovou vedoucí, takže má na starosti veškerou zábavu pro děti,“ popisuje její vzestup zakladatelka občanského sdružení Libuše Kremsová.
Jana se účastní i dalších volnočasových aktivit pro děti, které sdružení pravidelně pořádá. Jsou mezi nimi například odpoledne deskových her či výtvarné dílny.
Členové sdružení ji mezi sebe přijali rádi. „Na děti je moc hodná. Ale ráda provokuje některé vedoucí,“ škádlí vedle sedící kamarádku jeden z nich přezdívaný Šulda. Vzápětí však prohlašuje, že opravdu jen málokdy s Janou, které tu zase nikdo neřekne jinak než Brunet nebo BruBru, není řeč, protože by měla špatnou náladu.
Právě přátelé z tábora ji přivedli k práci s dětmi. „Byla jsem první dítě, které si odchovali jako vedoucí. Našla jsem si na táboře dobré kamarády a kvůli nim jsem chtěla jezdit dál, i když jsem odrostla hračkám,“ vypráví Jana.
Práce s dětmi se postupně stala posláním, kterému se hodlá věnovat i ve své budoucí profesi. Směřuje k tomu také její studium pedagogiky volného času na vysoké škole v Českých Budějovicích.
„Vždycky mě moc bavilo pracovat s dětmi, a to se všemi bez ohledu na jejich věk. Teprve ve škole jsem se ale naučila, jakým způsobem jim mám správně zorganizovat čas, aby se něco při hře naučily nebo rozvíjely své schopnosti,“ uzavírá táborová vedoucí své povídání.
Dominika Dufková
