Na talent nespoléhám, tvrdí učitel tance Jaroslav Kuneš

I na ni se stočila při rozhovoru o jeho působení v pelhřimovské letní taneční škole řeč.
Jak zapadl Pelhřimov do vašeho letního programu?
Původně jsem sem namířeno neměl. V tuto dobu obyčejně dělávám soustředění s Tatianou Drexler. Letos z toho ale kvůli opravě domu sešlo, hned poté mi zavolal Jindra Hes. Tak jsem tady.

Jaký dojem tedy ze své první návštěvy Pelhřimova máte?
Na náměstí jsem slyšel svoje vlastní kroky, nejspíše je to tedy poklidné městečko.

A pokud se taneční školy týká?
Řeknu to takhle. Po různých soustředěních jezdím nejméně sedmnáct let. Období, kdy byly v kurzu velké kurzy s mnoha špičkovými lektory a zástupy tanečníků, je na útlumu. Jednak je to tím, že jednotlivé kluby už se chovají profesionálněji, pořádají si vlastní soustředění. Dělají je koneckonců i samotní trenéři. A málokdo si může dovolit třeba dvě soustředění za léto. Z tohoto pohledu tedy je pelhřimovská prázdninová škola republikový unikát.

Čím to podle vás je?
Zřejmě to nebude náhoda. Ta škola má svoji úroveň, a i když vinou hospodářské krize dneska možná nejezdí tolik lidí, co před pár roky, pořád jich je z republikového pohledu suverénně nejvíce. Navíc se tu vyučuje velké množství stylů včetně těch nejžádanějších, moderních.

Jak byste pojmenoval postavení tance v české společnosti? Nepřipadá vám, že zůstává v ústraní?
Už je to lepší. Problém tanečních soutěží spočívá v tom, že třeba v porovnání se sportem jsou těžko hodnotitelné, nečitelné.

Na podívání je to ale krásné.
To je pravda. Tanci hodně pomohla televizní soutěž StarDance, učinila jej známějším. Obzvláště, když lidé viděli snažení či naopak trápení všech těch celebrit. Poznali, že tančit a vypadat u toho dobře či dokonce přitažlivě není samozřejmost.

Vy jste si v této soutěži vyzkoušel obě úlohy, tedy tanečníka i porotce. Bylo pro vás snadnější vést partnerku, či hodnotit?
Mně to bylo vcelku jedno. Za prvé jsem studoval brněnskou divadelní fakultu, takže s veřejným vystupováním nemám potíže. Nejdůležitější je zůstat normální. Pocit, že vás sledují dva miliony lidí, u mě odpadl. Bral jsem to tak, že ve skutečnosti jsem byl v sále a mezi takovým počtem lidí, který mě nemohl vyvést z míry. V životě už jsem tančil i před větším publikem.

Neříkejte, že je vám to úplně jedno.
Ale, tak to zase ne. Rozhodně je příjemné, pokud zjistíte, že vám lidé fandí. Občas mě i někdo pozná na ulici. Nemám s tím problém. Spíše mi trochu vadil formát, který zvolila Česká televize. Porotci měli hrozně málo prostoru. Shrnout výkon do dvou souvětí, a být ještě ke všemu trefný a vtipný, to nebylo šťastné rozhodnutí. Diváky by podle mě mnohem více bavilo, pokud by spolu mohli hodnotitelé rozmlouvat, přít se.

Vy sám dodnes vystupujete s Mahulenou Bočanovou, která tančí dobře a ráda. To pro vás muselo být snazší.
Mahulenka opravdu je šikovná, pracovitá. Přesto tvrdím, že kdyby ji lidé viděli tančit na začátku, obdivovali by ji dneska ještě více. Nic není zadarmo, za ty dva měsíce udělala neuvěřitelné pokroky. Ona sama navíc není úplně lehká osobnost, a psychika je v tanci vidět. Ale líbilo se mi na ní, že se do toho pustila naplno, poctivě. Odřekla spoustu práce, jen abych ji mohl trápit šest až osm hodin denně.

Účastí ve StarDance jste se ale mimoděk zařadil mezi celebrity i vy. Jak to snášíte?
Nijak zvlášť to neřeším. Jakmile se dostanete do šoubyznysu, hned jste více na očích. To je logické. Člověk může díky tomu potkat spoustu zajímavých umělců. Když už jsme u těch celebrit, tento pojem dokonale vystihl Petr Nárožný, geniální herec a vtipný člověk, s nímž jsem se měl tu čest poznat. Řekl, že celebrita je člověk, kterého zná více lidí, než zná on sám.

Pokud se vrátíme zpátky do Pelhřimova, všiml jste si tady nějakého talanetovaného tanečníka?
No, já na talent zase až tak nespoléhám. Jistě, určitá minimální dávka tam být musí. Bez nasazení a vášně do tréninku to ale nejde. Talentů už jsem potkal spoustu, většinou z nich nebylo nic. Mnohem více bylo průměrně nadaných žáků, kteří se propracovali na špičku nezměrným odhodláním. A pokud by se sešel výjimečný talent ochotný makat, to je pro učitele hotový dárek z nebes.

Letos jste tu byl poprvé. Přijedete znovu?
Nevím. Záležet bude na spoustě okolností. Ještě nevím, jak moc byl se mnou spokojený Jindra Hes, jestli mě tu bude chtít znovu. Za sebe ale mohu říci, že jsem tu strávil příjemný týden. Přijedu velmi rád.