Pozdvižení okolo celé události zavládlo velké, žádná tragédie se nekoná. To jen pracovníci pražského technického a zkušebního ústavu stavebního chystají na tamním letišti další nárazovou zkoušku svodidel. Za čtyři roky, co bývalý vojenský prostor využívají, tam kvůli rozpoznání kvalit různých záchytných silničních systémů takto „odpravili“ už 126 vozidel.

Jasná pravidla

Autobus, který právě čeká na svoji poslední cestu zhruba v polovině ranveje, je třiatřicátým „odsouzencem“ svého druhu. Stojí tam kvůli prověrce nového typu ocelových svodidel od zahraničního výrobce. Mimochodem, na letišti v Kámeni si podávají dveře zákazníci zkušebního ústavu z celé Evropy.

„Svodidla musí zůstat neproražená, autobus musí zůstat na silnici. Nesmí svodidla přeskočit, natož pak se převrátit na bok,“ vyjmenovává jasná pravidla pro uznání zkoušky Jiří Studnička, jeden z vedoucích sehraného zkušebního týmu.

Sledovat přípravy nárazového testu je požitek. Pracovníci v oranžových vestách koordinovaně kmitají po letišti, stále mluví do vysílaček. Na místo střetu už míří z různých úhlů osm vysokorychlostních kamer. Jestliže na dovolenou vezete mašinku, která natočí pětadvacet obrázků za vteřinu, tyto jich zvládnou desetkrát tolik. To kvůli následnému podrobnému rozboru zjištěné skutečnosti.

Napětí a zklamání

Čas testu nazrál. Ve vysílačce se ozve pokyn, za chvíli už náklaďák roztlačuje vysloužilou bílou karosu na předepsanou sedmdesátku.
Autobus je samozřejmě liduprázdný. Řidiče zastupuje naváděcí systém, jako náhrada za cestující se osvědčily barely s vodou. Na palubě se zato nachází řada čidel a měřicích přístrojů. I ty později leccos o nehodě prozradí.

Jak autobus ukrajuje metry, napětí na vyvýšené pozorovatelně se stupňuje. Ještě dvacet metrů, deset… a náraz. Přítomní zástupci výrobce třeští oči a s výkřikem se chytají za hlavu. Rozjetý autobus se v okamžiku střetu se svodidly vzpíná, s rachotem je přeskakuje a pokračuje dál nějakých třicet metrů, kde nadobro zastavuje. Verdikt zkušebního technika je neúprosný.

„Zkouška splnila veškeré normou předepsané podmínky. Výrobek v testu neobstál,“ stručně shrnul dvě zásadní zjištění vedoucí nárazové zkoušky Stanislav Vaniš.

Technici ještě všechno pečlivě proměřují. Zkoumají poškozený autobus, fotí svodidla, která ze všeho nejvíce připomínají zmačkaný pruh papíru.

„Pro výrobce záchytných silničních systémů je kladný výsledek nárazové zkoušky klíčový. Umožňuje jim pustit prototyp do velkovýroby, tím pádem vydělávat peníze,“ vysvětluje ještě Studnička.

V opačném případě nezbývá než vložit další nemalé částky do prodražujícího se vývoje. Letiště s výhledem na kámenský hrad si od nárazových zkoušek příliš neodpočine. Přibližně za měsíc se tam potká pro změnu náklaďák s betonovou bariérou.