„Byla jsem si ale téměř jistá, že jsem to udělala,“ říká čerstvá maturantka Lajla Abdallahová.

Svatý týden ve znamení kofeinu

Přípravu rozhodně nepodcenila. „O svaťáku jsem ležela v učení od rána do večera. Abych vydržela, zvládla jsem za den dvě kafe a litr energeťáku. K tomu jsem ještě podporovala paměť speciálními čaji a prášky,“ směje se bývalá studentka pelhřimovské obchodní akademie.

Po maturitě měla dokonce pocit, že se některé věci učila zbytečně. „Při zkoušce z češtiny ani nevyzbyl čas přiblížit autora, mluvili jsme spíše jen o konkrétní knížce,“ vysvětluje.

Střední školou prošla Lajla většinou s vyznamenáním. „Jenom zezačátku se mi nedařilo a po samých jedničkách na základce jsem z trojek v prváku byla opravdu nešťastná. Teď už vím, že to bylo zbytečné,“ prohlašuje.

Ve čtvrtém ročníku studia se na její vysvědčení sice opět připletly dvě trojky, ale s maturitou se vrátilo vyznamenání.

Jedna ze známek kazících vysvědčení z posledního ročníku dokládala menší problémy s matematikou. „Proto by mě vůbec nenapadlo vybrat si z volitelných předmětů matiku. Někteří spolužáci to ale udělali, protože je lákala vidina pouhého jediného testu místo ústní a písemné zkoušky z cizího jazyka,“ zdůvodňuje volbu spolužáků.

Když se poprvé dozvěděla, že ji čeká státní maturita, naštvalo ji to. „Strach jsem neměla, spíš vztek. Ale nakonec se ukázalo, že byla snadnější než původní,“ myslí si příslušnice první generace, která měla tu čest s novou maturitní zkouškou.

Každou část bylo třeba řádně oslavit

Složení maturity se neobešlo bez maturitního večírku. „Oslavovali jsme i po praktické a ústní zkoušce, nečekali jsme na vysvědčení,“ prozrazuje ze samého oslavování trochu nevyspalá Lajla.

Největší důvody k oslavám měli studenti, o jejichž úspěchu u maturit všichni pochybovali. „V naší třídě se takoví našli asi čtyři. Sami byli smíření s opakováním v září, ale nakonec jsme odmaturovali všichni,“ uzavírá své vyprávění.

Dominika Dufková