Tehdy ještě netušil, že se stane nejslavnějším městským rodákem. Známý herec nemohl chybět ani na sobotních oslavách 650. výročí založení města. Josef Dvořák na své rodiště zavzpomínal v rozhovoru pro Deník.

Pamatujete si na svůj rodný dům?
Ano. Kousek vedle náměstí, naproti obchodnímu domu Vichr byl Hotel Svoboda a vedle něj stál domek s malým koloniálem, který kdysi koupil dědeček mojí mamince. Do toho krámku se vešla prodavačka a dva zákazníci.

Máte nějakou vzpomínku na své rané dětství v Horní Cerekvi, kterou nosíte v hlavě dodnes?
Ony jsou ty vzpomínky docela mlhavé, protože jsem přeci jenom byl ještě hodně malý, ale na jeden zážitek si pamatuju. Vím, že jsem jednou dostal úplně novou čistou zástěru. A zrovna v den, kdy jsem ji měl poprvé na sobě, řezník u nás porážel prase. A z legrace si utřel ruce do mé nové zástěry. Mě popadl strašný vztek, lítal jsem po náměstí a řval: „Ten pán co u nás zabíjel prase mi zašpinil zástěru!“ Protože to bylo za okupace a z tajné zabijačky se mohla vyklubat pěkná polízanice, někdo mě rychle chytil, odvedl domů a řekl mamince: „Schovejte si někam to dítě nebo z toho ještě bude pěkný malér.“

Když vám byly tři roky, vaše rodina se z Horní Cerekve odstěhovala. Vracel jste se sem třeba na prázdniny?
No jéje. Každý rok mě naši vozili na prázdniny ne přímo do Cerekve, ale do nedaleké Horní Vsi. Ale do rodného městečka jsem vždycky jezdil za kamarády na kole. Pamatuju se, že to byla z Horní Vsi pěkná cesta, protože kopeček byl jen za vlakovým přejezdem. (smích).

Předpokládám, že když pominula léta prázdnin, návštěv už pomalu ubývalo.
Párkrát jsem tu od té doby byl, ale dá se říct, že jsem se pomyslně vracel každé Vánoce, protože maminka trvala na tom, že stromeček musíme mít z Vysočiny. A to vám něco povím – Máme chalupu v Českém Ráji a i když je v lese, stromek pokaždé poctivě kupujeme. Vloni jsem pro něj jel na tržnici do Mladé Boleslavi. Prodavač si mě chvíli prohlížel a pak prohodil: „Víte, odkud ten stromek je? Z Horní Cerekve.“ To bylo asi takové osudové předznamenání, že v Cerekvi budou oslavy a já se sem opět vrátím.

Takže jste nad účastí neváhal ani chvíli, když vám přišla pozvánka?
Neváhal. Víte, já už všechny takové pozvánky odmítám, protože jsem starší člověk a cestování mě unavuje, ale pozvánka do rodného města se prostě odmítnout nedá.

Na oslavách jste měl příležitost potkat se se spoustou přátel a známých, které v Cerekvi máte.
To zajisté. Ale problém je v tom, že už je nepoznávám. Jsem jako učitel, který se se svou třídou sejde na srazu po třiceti letech (smích). V tomhle mají oproti mě moji kamarádi trošku výhodu, že mě znají z televizní obrazovky, takže se mi naštěstí připomenou.

Co byste popřál Horní Cerekvi do dalších šesti set padesáti let?
Já bych ten věk neomezoval žádnou konkrétní číslicí, protože si myslím, že Cerekev je věčná. A co bych jí popřál? Aby tady nikdo nepostavil žádnou hrůzu a nezkazil tak zdejší krásné prostředí, ve kterém tu lidé mají možnost žít. Aby zdejší obyvatelé měli pořád laskavou vrchnost, která jim nebude komplikovat život. A do třetice všeho dobrého přeju nejenom městu, ale i lidem spokojenou dlouhověkost.