Dějiny pelhřimovských mažoretek přitom začala psát docela nevinná úvodní zkouška. Kdo by to byl v listopadu roku 2008 řekl, co se z nového kroužku domu dětí a mládeže vyklube.


„Potřebovali jsme tenkrát rozšířit nabídku zájmových kroužků. Rozhodli jsme se to tedy zkusit s mažoretkami,“ vysvětluje vedoucí souborů Šárka Brothánková.


Začátky nebyly z nejsnadnějších. Jak točit hůlkou, jak pochodovat, o tom tady tenkrát nikdo neměl tušení. Dokonce ani vedoucí souboru. „Zajeli jsme si tedy na školení, kde jsme se dozvěděli, jak vypadají základní pohyby, podle čeho vybírat hudbu, jak sestavovat choreografii,“ dodává její kolegyně Dana Kalinová.


Netrvalo to ani půl roku a pelhřimovské Berušky měly svoje první vystoupení. Po skladbě na chytlavou muziku od Roxette už to šlo ráz na ráz. Z jednoho souboru byly brzy dva, ani ty nedokázaly pojmout houstnoucí zájem ze strany dívenek.


Nejvíce zájmu budí především úspěch


Přinejmenším si to vyzkoušet zatoužila kdejaká. A většině z nich se v tělocvičně i posléze na pódiu zalíbilo.


„Zpočátku mi hůlka dost padala, ale chtěla jsem se to naučit,“ vypráví kapitánka nejstaršího souboru Kristýna Táborská, která cvičí třetí rok. O jeden méně se tomu věnuje Nikola Roubíková. „Pokud to půjde, ráda bych pokračovala co možná nejdéle, i po základce,“ doplňuje desetiletá mažoretka.

Není divu. Děvčata jsou vidět, navíc na sebe nenechaly dlouho čekat první soutěžní vavříny. A, jak známo, nejsilnějším motivátorem je pro děti právě úspěch.


Divošky tančí, Berušky pochodují


Takže dnes dům dětí zastřešuje hned pětici plně obsazených kroužků, z nichž ten pojmenovaný Divošky je zaměřený na roztleskávačky. Nikoliv však ty známé z amerických sportovních kolbišť či filmových parodií.


V podstatě se jedná opět o mažoretky, které však místo hůlky mávají s barevnými pompóny.


Skoro by se nechalo říci, že na tomhle odvětví nic těžkého není. Děvčata si jednou týdně jdou zahopsat do tělocvičny, tím to hasne. „Ono to zase až taková legrace není. Trénovat třeba nemůžeme déle než půl druhé hodiny. Mažoretky by měly mozoly od hůlky. A mávat pompónem, kde neustále musíte překonávat odpor vzduchu, znamená totéž jako cvičit s kilovou činkou,“ upozorňuje Dana Kalinová.


Její svěřenkyně to přesto, anebo možná právě proto baví. „Je to takové pestré. Mám ráda muziku a tancování. Jednou bych klidně dělala roztleskávačku i na nějakém stadionu,“ tvrdí dvanáctiletá Štěpánka Vytisková s tím, že už si to byla omrknout. Ostych před lidmi ji rozhodně netrápí.
Na šanci ostatně nemusí čekat dlouho.

Služby Divošek si mimo jiných vyžádali pořadatelé květnového celostátního finále v mládežnickém basketbalu, který bude v polovině května hostit pelhřimovská Sportovní hala