Alespoň tedy pro sobotní večer. Tehdy chodil temným křemešnickým lesem s magnetofonem v ruce a pouštěl tamním výrům a puštíkům nahrávku jejich vlastního hlasu. Překlad sdělení do lidské mluvy by se nechal vyjádřit slovy, „já jsem tady doma.“

Křemešnické noční ptactvo mělo důrazně odpovídat ve smyslu, „jedeš pryč, tohle je můj rajón.“ Celé tohle Koubkovo počínání mělo pádný důvod. Bylo jím půl druhé hodiny trvající veřejné putování za sovím houkáním.

Povětrnostní podmínky nemohly být lepší, i díky tomu vyrazilo vyzbrojeno baterkami do lesa bezmála čtyřicet lidí.