Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Manžel si mě bral i s divadlem, usmívá se režisérka ochotníků

Pelhřimov – Ukažte v Pelhřimově prstem na člověka, který by tuto ženu neznal.

5.2.2011 5
SDÍLEJ:

Před týdnem stála Marie Steinhauserová vysvátkovaná na pódiu Kulturního domu Máj, dnes večer bude tenhle stánek patřit pelhřimovských ochotníkům znovu. Právě se totiž chystají obnovit tradici divadelních plesů. Foto: Pavel Řežábek

Dobrá duše společenského života ve městě, divadelní režisérka, dlouholetá šéfredaktorka našeho deníku. A taky rozený generál.
Za tohle všechno obdržela jedenašedesátiletá Marie Steinhauserová přesně před týdnem Cenu města.

Dostala jste diplom za mimořádné zásluhy o rozvoj města, vpodstatě nejvyšší možné uznání. Vnímáte to?

Hrozně mě to překvapilo. Mám velkou radost z toho, že si mojí práce pro divadlo někdo povšiml. Při přebírání ceny jsem byla dojatá.

Jste od přírody zvědavý člověk. Pídila jste se po tom, kdo vás navrhl?

No, samozřejmě, že jsem si to zjistila. Jsem za tu nominaci vděčná.

Cenu jste obdržela za dlouholetý přínos městu. Můžete připomenout, čím vším jste kromě úlohy režisérky ochotníků byla?

Dlouhá léta jsem pracovala ve školství, poté jsem asi čtrnáct let dělala v novinách. Po čtyři volební období jsem působila i v zastupitelstvu. A divadlo, dá se říci, vyplní veškerý volný čas. Za ta léta u souboru jsem dělala inspicientku, hrála jsem, později jsem začala režírovat, šiju kostýmy. V první řadě je to ale práce s lidmi, kteří chtějí být spolu. V opačném případě by to nemohli dělat.

Působit v Riegeru ale neznamená jenom stát na divadelních prknech.

Snažíme se podílet na společenském životě města i jinak. Účastníme se Masopustu, scénky připravujeme třeba i pro muzejní noc. Když byla možnost, chodili jsme na autorské čtení do knihovny.

Pokud to sečteme, kromě každodenního povolání jste přebíhala mezi divadlem a politickými schůzkami. Jak se vám dařilo skloubit tohle všechno s rodinným životem?

Nějak se to stihnout pokaždé muselo. Mám velkou oporu v mém muži. Jinému by asi lezlo na nervy, že jsem pořád někde pryč. On to ale věděl, co dělám. Vlastně se nechá říci, že si mě bral i s divadlem.

V jakém vzpomínáte na svá novinářská léta?

Ta práce mě bavila nesmírně. Mám ráda lidi, ráda se s nimi potkávám. Co mě dnes na médiích obecně nebaví, je umělé vyvolávání problémů. Vždycky mi šlo v první řadě o dobré zprávy. Článek o tom, že třeba v některé místní části se dokázali lidé spojit a společně vybudovali třeba hřiště, je pro mě cennější než cokoliv jiného.

To bezesporu. Jak to ale zařídit, aby se ty špatné události nestávaly?

Je fakt, že se vyskytnou i potíže, o nichž se psát prostě musí. Pamatuji třeba, jak nad Pelhřimovem řádila hrozná průtrž mračen. Zrovna tady, v naší ulici, sebrala záplavová vlna celé dláždění. O tom se čtenář dočíst prostě musí. Ale psát o problémech, které ve skutečnosti problémy nejsou, mi nepřipadá rozumné. A dnes je to zvykem.

Nyní jste třetí rok v důchodu. Jak to snášíte? Spousta lidí si vás vůbec nedokáže v této úloze představit.

To je právě omyl. I když se to možná nezdá, vždycky jsem snila o tom být ženou v domácnosti. Důchodu jsem si ostatně ještě ani nestačila povšimnout. Pravidelně navštěvujeme moji šestaosmdesátiletou maminku, nedávno se nám narodila vnučka. A samozřejmě, zrovna finišujeme se zkoušením hry Zvonokosy, připravujeme divadelní ples. Je okolo toho spousta zařizování. A kdo jiný oběhne přes den třeba úřady než důchodci. I když ve finále je to kolektivní práce.

Nevnímáte tedy tu vaši plaketu svým způsobem i jako ocenění vašich nejbližších spolupracovníků?

V divadle to chodí tak, že jeden člověk musí mít vždycky poslední slovo. Nelze se na všem neustále domlouvat, to bychom nikam nedospěli. Dvojnásobně to platí letos, kdy jsme přibrali jedenáct nových členů. Současná hra je takzvaně velká, navíc z poloviny zpívaná. Jak se říká, maminka a režisér mají vždycky pravdu.

Co soudíte o Zvonokosech ve vašem podání?

Na mém názoru nezáleží. Důležité bude, co si pomyslí samotní diváci. I když osobně pokaždé tvrdím, že vždycky je prostor, jak to či ono udělat ještě o trochu lépe. V této hře je to složitější v tom, že tam schází výraznější prostor pro hraní, zápletky. Celé se to odvíjí od zpěvu a od toho, nakolik se podaří navodit kolorit onoho městečka. Každopádně je to veselohra, snad se bude divákům líbit.

Když už jsme u toho, ochotníci vesměs sahají po veselohrách. Neuvažujete o zařazení také nějakého dramatu do vašeho repertoáru?

Svého času jsme nazkoušeli hru Herkules a Augiášův chlév. Osobně jsem z toho měla obrovskou radost, podařilo se nám to. Horší to bylo s diváckou odezvou. Lidé, kteří chodí na ochotníky, se prostě chtějí v první řadě bavit, odpočinout si od svých starostí.

Jak si soubor stojí po hospodářské stránce? Peníze teď bývají problém.

Všichni dělají všechno zadarmo, bez nároku na honorář. Jedna hra nás stojí okolo dvou set tisíc korun. Všechno, co vyděláme, vložíme na úhradu energií v divadle, na zaplacení autorských práv, na výpravu, kostýmy. Snad jenom na tu večeři po premiéře si pokaždé společně zajdeme, to zase ano.

Zmínila jste vaši vnučku. Vy jste si dlouho přála být babičkou, že?

Já jsem šťastná jako blecha. Vnučka je prostě okouzlující, má se k světu. Navíc se jmenuje po mně. A také si jí užiji, dcera s ní u nás bývá čtrnáct dnů v měsíci. Mám obrovskou radost, však jsem na to také čekala dobrých deset let.

Autor: Michal Vítů

5.2.2011 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:
Milena Šatavová z Rokycan předvedla svou paměť.
9

Rekordmanka dokázala vyjmenovat všechna jména z kalendáře

Ilustrační foto.

Derby mělo jednoznačný charakter

Góly v přesilovkách a skvělá obrana přinesly cennou výhru

Pelhřimov – Po záchranářských sezónách je to velké překvapení. Florbalisté Pelhřimova hrají v I. lize o mety nejvyšší.

Jak odpovídali politici ve vysočinském Deník-Busu

Vysočina - Přinášíme vám vyplněný dotazník politických špiček z Vysočiny. Takto politici odpovídali na naše otázky v Deník-Busu před volbami v pátek 13. října.

Práce na nové silnici finišují

Pelhřimovsko - Řidiči, kteří cestují po nové silnici, která leží mezi Pelhřimovem a Božejovem, už mohou sjíždět ke všem obcím, jenž právě tato silnice ulevila od rušného provozu.

Nebezpečná silnice: Na tahu Jihlava - Havlíčkův Brod se zranilo čtrnáct lidí

Vysočina - Hlavní silniční tah z Havlíčkova Brodu do Jihlavy se stal v pondělí kritickým místem. Během jediného dne tam došlo ke dvěma vážným dopravním nehodám. Zranilo se při nich 14 lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení