Exodus lékařů by znamenal ohrožení zdraví i životů lidí

Z médií zaznělo, že Pelhřimovská nemocnice bude po exodu lékařů jaké jediná v kraji schopná poskytovat intenzivní péči a ARO. Jak to vidíte vy?

Jsem anesteziolog, dvacet let v nemocnici a asi deset let jako zástupce primáře ARO. Vím jaké je rozvrstvení lékařů, kteří výpověď podali. Pokud nedojde k dohodě, bude mít nemocnice velký problém zajistit akutní péči jenom v rámci Pelhřimovska a rozhodně nemá síly na to, aby zvládla celý kraj. To je absolutně nemožné. To, co proběhlo v médiích, bylo do určité míry zkreslené, aby informace vyzněla optimisticky. Rozumím snaze státní zprávy v této situaci podávat zprávy optimistické. Myslím si však, že situace je tak vážná, že to není rozumné.

Kolik lidí z ARO odchází?

Toho času tam pracuje 10, respektive devět lékařů a čtyři z toho podali výpověď. To je z pohledu kraje radostná zpráva, alespoň pro pelhřimovskou nemocnici, protože v ostatních krajských nemocnicích je situace daleko horší.

Jaká další oddělení výrazně pocítí exodus lékařů?

Pokud hovoříme o akutní péči, je to oblast chirurgie, kde podalo výpověď osm ze třinácti lékařů. Další zásadní oblastí je gynekologie, kde podalo výpověď šest ze sedmi lékařů. Tak bychom mohli pokračovat ve všech odděleních s tím závěrem, že zhruba 40 procent lékařů podalo výpověď. Problém je v tom, že jsou to obory, které zajišťují akutní péči. Podstatné je to, že v těchto oblastech bude i v naší nemocnici, která je na tom v rámci kraje relativně dobře, velký problém potřebnou péči zajistit a rozhodně ne dlouhodobě.

Kolik lidí tedy skutečně odchází a jaký byl vývoj v podávání výpovědí?

Je třeba říct, že akce probíhá zhruba rok. Nejprve jsme svůj protest deklarovali. Pod to se v nemocnici podepsalo osmdesát procent lékařů. Různými metodami a úvahami, došlo k tomu, že reálně podalo výpověď 36 lékařů. Ještě před jejich odesláním, to jedna z lékařek dětského oddělení odvolala a pod nátlakem opět na dětském oddělení od své výpovědi odstoupila jedna mladá lékařka.

Zmínil jste nátlak na vás, stejně tak zazněly i hlasy, které mluví o nátlaku o nátlaku odborářů na lékaře…

Je to tak, že slova, která zazněla na adresu LOKu, že vytváří na své členy a lékaře nátlak, jsou úplně mimo. Toto jsou svobodná rozhodnutí dospělých lidí, kteří v rámci systému, v kterém se pohybují, už ztratili trpělivost a stojí si za svým nelehkým rozhodnutím.

S lékaři na odchodu jste v neustálém kontaktu. 34 výpovědí na stole stále leží?

Poslední schůzi s kolegy jsme měli tento týden, a pokud nedojde ke smysluplné dohodě, jsou odhodláni v protestu setrvat.

V čem je podle vás kořen radikálnosti protestu?

Na problémy upozorňujeme řadu let a nebyly řešeny. Zásadní problém vidíme v tom, že peníze ze systému unikají různými směry, nikoli však směrem k pacientovi a k těm, kteří v systému zatíženému korupcí pracují. Proto jsme dospěli tam, kde jsme a nechceme ustoupit bez toho, aby bylo jasně řečeno, že se tyto věci budou řešit. Nicméně ve čtvrtek zazněly ve vystoupení ministra věci, které jsou pro nás i občany náznakem toho, že bychom se mohli ubírat žádoucím směrem.

Ve čtvrtek ministr naznačil, že určitá možnost dohody je. Co všechno by se muselo stát, abyste výpovědi stáhli?

Určitě jsme rádi, že k jednání došlo. Ostatně jsme k tomu dlouho vyzývali. Dali jsme dlouhý časový prostor k tomu, aby se problémy, které vidíme, řešili. To, že k řešení dochází až nyní, není chyba z naší strany. K čemu by muselo dojít? Jako zdravotníci jsme řadu let upozorňovali na spoustu problémů. Dospěli jsme však k tomu, že pokud to nebudeme řešit tímto způsobem, tak nikdy nedojde k tomu, že se zásadní problémy resortu vyřeší. Domluvili jsme se, že budeme požadovat tři zásadní věci. Tedy změnu v odměňování, změnu ve vzdělávání a změnu v úhradové vyhlášce, která zajišťuje nemocnicím příjem peněz. Těch problémů je ale celá řada a bylo by to na dlouhou debatu.

Na čtvrtečním jednání padlo i to, že potřebné peníze by se našly, kdyby se zastavily kanály, kam finance neefektivně proudí…

Transparency international uvádí číslo, které jasně ukazuje na to, že rezervy v systému jsou jak na platy lékařů i ostatního zdravotního personálu. Roční ztráty způsobem úniku jsou odhadované na 27 miliard. K vyrovnání našich požadavků se hovoří o třech miliardách. Nechceme peníze, jaké berou například lékaři v Německu, ale vztaženo k průměrné mzdě v ČR chceme, aby to bylo v relaci se zahraničím.

Dát výpověď rozhodně není lehký krok, řadu lékařů musí přivádět i do existenční nejistoty. Jaká je nálada mezi kolegy v protestu. Mají už plány do budoucna?

Je to individuálně rozdílné a úvahy směřují různými směry. Každý z nás prodělal v tomto směru vývoj. Začali jsme tím, že chceme změnu. Projevilo se to na jednání komory. V březnu jsme si bláhově mysleli, že samotná výzva bude stačit. Pak jsme dospěli k podání výpovědí. Někteří uvažují o tom, že odejdou do zahraničí. Znám řadu kolegů i z naší nemocnice, kteří už za hranicemi jsou, a určitě se jim nevede špatně. Někteří uvažují o tom, že by odešli z nemocnice do jiného segmentu zdravotní péče.

Při volbě zahraničního angažmá hraje prim asi Rakousko a Německo..

Ano. Vím ale například o lékaři, který s úspěchem pracuje na pozici vedoucího lékaře ve Skotsku. A rozhodně neuvažuje o tom, že by se vrátil. Akce však určitě nebyla myšlena tak, že náš klub nebo komora bude vyzývat lékaře, aby odešli do zahraničí. Vyzýváme k tomu, aby se začalo jednat hospodárně a aby sliby, které slyšíme dvacet let, byly naplněny.

Vyčerpání trpělivosti vede k tomu, že protest je takto radikální. Radost nám to rozhodně nedělá. Pokud by došlo k naplnění scénáře po prvním březnu, nastane nejzásadnější problém českého zdravotnictví za celou domu mého života a nedokážu si to dobře představit. Špatný odhad nálady ve zdravotnictví vedl ministra ke špatným závěrům v počtu lidí, kteří akci podpoří. Sám říkal, že výpovědí budou maximálně stovky. Jsou jich tisíce. Obávám se, že podobně špatný odhad má v dopadu protestní akce na akutní péči.

Vy sám máte po odchodu jaké plány, pokud by k dohodě nedošlo?

V případě neřešení současného stavu by byla perspektiva práce v nemocnicích dlouhodobě špatná. Je frustrující pracovat v prostředí, kde jste špatně odměňováni z důvodu, že peníze tečou jinam a vy o tom víte. To se nedá dlouhodobě ustát, bez toho, že byste si přestal vážit sám sebe, pokud proti tomu něco neuděláte. Nyní již reálně uvažuji o dvou cestách svého působení. Zvažuji odchod mimo nemocniční zařízení a to, že bych se překvalifikoval se na lékaře, který bude pracovat v soukromé sféře. Druhá cesta je ta, že bych opravdu odešel mimo naši republiku. Pokud se totiž nebudou řešit problémy, na které poukazujeme v našem resortu, tak myslím, že se nebudou řešit ani jinde a nevidím pak dobrou perspektivu ani pro náš stát.