Cožpak o to, člověku, který na úřad přikvačí s tou či onou žádostí, může být dokonale jedno, komu budova číslo 127 patří. Samotní úředníci i představitelé města vůči vlastnické otázce už tak lhostejní nejsou. „Je to pro nás krajně nevýhodné. Nemáme šanci přizpůsobit budovu svým potřebám, ať už potřebujeme postavit příčku či zmenšit kancelář,“ vysvětlil starosta Leopold Bambula.

Ten usiluje o převod budovy bývalého okresního úřadu do městského majetku již od svého zvolení starostou, tedy devátým rokem. Úředníci tam jsou nejenom v takzvané bezplatné výpůjčce. Za některé prostory dokonce platí nájem. „Ročně to činí asi sto dvacet tisíc korun,“ přiblížil vedoucí odboru vnitřních věcí Jiří Matiášek.

Předat městu dům jako celek nelze

Kámen úrazu protahujícího se převodu rozložité budovy spočívá v tom, že v ní společně s městskými úředníky sedávají zaměstnanci úřadu práce a také ze správy sociálního zabezpečení. Což jsou státní instituce.

„Nelze jednoduše předat městu dům jako celek. Protože pak by stát, jemuž budova historicky patří, musel platit nájem. Musíme tedy přesně určit, které prostory se stanou předmětem převodu, a které nikoliv,“ poznamenal ředitel českobudějovického územního pracoviště úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Zdeněk Prokopec. Jak dále upřesnil, splnit právě tohle zadání nebylo nejjednodušší.

Třeba v souvislosti s pracovním úřadem se dlouho mluvilo o jeho reorganizaci. Jeho představitelé tudíž mohli jen těžko dopředu odhadnout, kolik kanceláří že to budou potřebovat. Kromě toho je tu i otázka stavebního oddělení „města“ a zmíněných státem řízených úřadů. To znamená vybudovat přepažovací zeď a samostatný vchod.

A dohodnout tohle všechno vyžaduje svůj čas. „Nikdo z nás to nechce zdržovat. My jsme dokonce ti poslední. Zatímco lidé z městského úřadu vědí, že budovu jednou prostě dostanou, nás stojí provoz budovy každoročně nemalé peníze. Jenom za teplo zaplatíme půl milionu korun. Úřední postup se ale uspíšit nedá,“ podotkl Prokopec z organizace pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Ledy se už ale přece jenom hnuly. Spletitý případ se podařilo předat k posouzení vládní dislokační komisi. Ta převod pelhřimovského čísla popisného 127 posvětila.

Počítají měsíce

Zbývá si jen počkat, než se věc dostane do jednacího programu vlády. „Teď už věřím, že uspějeme. Během čtvrt roku by snad mohla být budova naše,“ pravil starosta Leopold Bambula. Zbývajících budov, v nichž úřad také sídlí, se nic podobného netýká. Radnice na náměstí patří městu stejně jako budova v Solní ulici.