Své o tom ví i student pelhřimovské hotelové školy Aleš Klabouch. Tomu se s bílou holí v zasněženém městě těžko hledají hlavně přechody. „Hmatové pásy přikryla bílá peřina, takže jsou pro nás zrakově postižené prakticky neviditelné,“ líčil Klabouch. „Je velký problém přechod vůbec najít. A když se mi to konečně podaří, většinou bývá před hmatovým pásem nahrnutý sníh, který musím přebrodit. Přejít silnici bývá v zimě horor. Mnohdy vůbec nevím, kam jdu a mám strach, že mě srazí auto,“ vyprávěl Aleš Klabouch.

To potvrdila i předsedkyně pelhřimovské sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Karla Strejčková. Ona sama je zrakově postižená a orientace a pohyb v zimě pro ni nejsou, stejně jako pro studenta Aleše, vůbec jednoduché. Problémy jí ale nepůsobí pouze sníh u přechodů, ale i neprohrnuté nástupy u zastávek městské hromadné dopravy.

Zrádné bariéry

„Často se mi stává, že přijdu na zastávku a nenajdu žádný vyhrnutý průchod ve sněhové bariéře, kudy bych mohla do autobusu nastoupit,“ popsala Strejčková. Stejná potíž na nevidomé čeká i na autobusovém nádraží. „Tam je sice sníh u vstupních dveří vyhrnutý, ale když jsem nedávno vystupovala z autobusu zadními dveřmi, ocitla jsem se po kolena v závěji,“ dodala Karla Strejčková.

„Vím, že není možné všechny části města a přechody v zimním období udržovat v perfektním stavu, ale myslím, že alespoň v centru a na autobusových zastávkách by mohla být situace o něco lepší,“ míní Strejčková. Plně s ní souhlasí i Aleš Klabouch. „Je jasné, že zima je pro nás zrakově postižené složitější období, ale ti, kdo mají na starosti zimní údržbu by nám ho mohli alespoň o něco ulehčit,“ doplnil Klabouch.

„Nejsme všemocní“

V Pelhřimově se o úklid přechodů a sněhových bariér stará město. „Naše technické služby na údržbu přechodů a hmatových pásů pro nevidomé vyčlenily na zimu speciální četu. Samozřejmě ale nejsme všemocní a nemůžeme zajistit, aby bylo v jedné chvíli uklizeno všude,“ uzavřel pelhřimovský místostarosta Tomáš Dufek.