Všichni obdrželi podmíněné tresty. Jiří Vacíř dostal za trestné činy vydírání, ublížení na zdraví, výtržnictví a poškozování cizí věci tři roky s pětiletým odkladem, Rudolf Mojžíš za vydírání a násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci dva a půl roku se čtyřletou podmínkou. Oba se navíc musí podrobit dohledu.

Janu Jüptnerovi soudce vyměřil za vydírání a výtržnictví dvouletý trest s tříletou podmínkou. Vacíř navíc nesmí šest let vykonávat živnost vymahače dluhů.
„Obžalovaní překročili při vymahačské činnosti hranici zákona. Jejich skutky však nezanechaly na nikom trvalé následky. Soud tedy dospěl k názoru, že výchovný trest spojený s dohledem splní svůj účel,“ odůvodnil rozhodnutí soudce Jiří Zach.

Ještě není konec, žalobce se odvolal

Soudce při zvažování konečného výroku přihlédl i k tomu, že vymahači vesměs jednali s lidmi, kteří nehodlali svůj závazek dobrovolně vyrovnat.
Státní zástupce požadoval při předposledním přelíčení nepodmíněné tresty v polovině sazby. Na rozsudek tedy zareagoval následovně: „S výjimkou jednoho bodu podávám odvolání,“ řekl žalobce Jiří Rokoský. Případ tedy postoupí k táborskému krajskému soudu.

Vacíř, Mojžíš ani Jüptner svého práva vyjádřit se k rozsudku nevyužili. Jak v rozpravě vylíčil soudce Zach, podařilo se prokázat, že vymahači si vůči některým dlužníkům i dalším lidem nepočínali zrovna v rukavičkách. Lukáše I. nutili k zaplacení dluhu neúnosným nátlakem, ve sklepě pelhřimovské ubytovny na něj křičeli a také jej zmlátili.

Ve snaze vypátrat dlužníka Erika I. častovali výhrůžkami i Jána H. Jüptner mu při druhém setkání dal ránu pěstí, kterou ostatně sám přiznal.
Několik ran dostal posléze v pelhřimovském tetovacím salonu také samotný Erik I. Bez výhrůžek se neobešlo Vacířovo jednání se dvěma slovenskými pracovníky, kteří dlužili jemu osobně za ubytování, ani Mojžíšovo hledání Erika I. v Útěchovicích a Brunce.

Pelhřimovský soudce Jiří Zach dále označil za věrohodnou výpověď Petra Č., jehož Vacíř s Mojžíšem drželi v pelhřimovském Herna baru a vynucovali si podnikatelovo přiznání ohledně zapálení jejich aut a zaplacení škody. Na záchodcích téhož podniku pak Jüptner zasadil nejméně sedm ran do obličeje mladého muže. Přestože tvrdil, že šlo o chlapskou bitku, soudce byl jiného názoru.

S podobným vysvětlením nakonec nepochodil ani Jiří Vacíř, který v průjezdu obchodního domu Vysočina zbil výše jmenovaného Petra Č., jemuž způsobil mnohačetné zhmožděniny po celém těle.

Řada obvinění spadla pod stůl

Stejně tak se ale nakonec trojice mužů dočkala zproštění celé řady dalších obvinění, zejména pak těch nejzávažnějších. Totiž, že si počínali jako organizovaná skupina a kvůli vymožení peněz od Lukáše I. vzali rukojmí. „Podařilo se prokázat, že přivolání své přítelkyně nabídl sám dlužník. Ta se nijak nebránila, jela dobrovolně. A z tetovacího salonu nejevila zájem odejít,“ vysvětlil soudce Zach, který poukázal na výpověď samotné svědkyně.
„Dveře byly uzamčené, já jsem ale odejít nechtěla. Jako rukojmí jsem se necítila,“ konstatovala zkraje roku Tereza Ž.

Trojici vymahačů se nepodařilo prokázat ani rozsah zranění, které Lukáši I. při bití způsobili. Jak sdělil soudní znalec, vzhledem k tomu, že mladík si došel k lékaři až po několika měsících, nelze s jistotou prohlásit, že jeho dvě zlomená žebra mají na svědomí dotyční vymahači dluhů. Rovněž spoustu dalších pohrůžek zamítl soudce označit jako trestný čin vydírání. Mezi ně mimo jiné patří i Mojžíšův výrok vůči jedné z obyvatelek domu na Brunce, že „zapomene na to, že je ženská, a nakope jí zadnici.“

Byla to jen provokace?

Neprokazatelný zůstal také přímý vliv častějších Vacířových telefonátů otci dlužníka Lukáše I. na jeho pokus o sebevraždu. Nejstarší z trojice odsouzených byl zproštěný i dalšího závažného bodu obžaloby. Podle něho měl nutit ke stažení trestního oznámení Dušana K., jehož likvidaci si u Vacíře údajně objednal podnikatel z Vyskytenska.

„Nepodařilo se získat jediný důkaz, že cokoliv z toho se zakládá na pravdě,“ poznamenal Zach. Sám Vacíř při projednávání tohoto případu zjara dokonce neváhal označit celou věc za provokaci vůči jeho osobě. „Tohle celé je naprostá hloupost. Vymyslel si to policista, který mě nenávidí a chce mě dostat za mříže,“ hřímal tehdy před soudem Vacíř.

Bez křiku a rozmíšek jednotlivých stran se obešlo jen málokteré z přelíčení. Někteří svědkové si přáli vypovídat v nepřítomnosti obžalovaných, jiní mluvili před soudem jinak než při policejním výslechu. Několik předvolaných si pro změnu před soudem nepamatovalo nic. A Erika I., jednoho z klíčových svědků, nevypátrali za celý rok ani policisté.