Tehdy začali ve zdejším domově důchodců zvažovat rozšíření služeb o sekci se zvláštním režimem pro dementní klienty postižené převážně Alzheimerovou chorobou. Dva roky nato už domov obývalo osm takto postižených klientů a v roce 2009 vzniklo samostatné oddělení.

V Proseči by mohl vzniknout nový pavilon, který by lidem s Alzheimerovou nemocí pomohl prožít důstojné stáří. Vše závisí na tom, zda se kraji Vysočina podaří získat prostředky ze státního rozpočtu.

„Jak s nemocí spojené problémy řešit, by měla vláda říct v červnu příštího roku, kdy by měla být předložena nová koncepce, která má přinést organizační změny i potřebné finanční prostředky pro takto postižené pacienty,“ uvedl krajský radní pro oblast sociálníchh věcí Petr Krčál. Stavět by se mohlo začít na jaře 2012 a dokončení pavilonu by pak připadlo na léto 2013.

Sekce se zvláštním režimem, která je v současnosti umístěná v historické budově zámku, je kvůli kapacitě nepříliš odpovídající takto specializovanému oddělení.

„Plánovaná dvoupatrová přístavba bude provozně propojena se stávajícím objektem a koncipována tak, aby vyhovovala potřebám osob s demencí, které jsou často omezeny i postižením pohybového aparátu,“ popsala Věra Švarcová z krajského odboru sociálních věcí. Každé podlaží poskytne prostor jednomu oddělení s patnácti lůžky, denní místností a zázemím.

Podle Jiřího Hormandla vyžaduje práce s dementními lidmi vedle odpovídajících profesních znalostí také velice individuální přístup a velkou dávku empatie. „Každý klient je jiný a v jiné fázi svého postižení. Nemoc provází ztráta krátkodobé paměti. Zůstává ta dlouhodobá, takže klienti si dobře vybavují například své dětství, a s tím je třeba pracovat,“ vysvětlil Hormandl.

Nemocných stále přibývá

K tomu slouží takzvaná reminiscenční terapie, jejíž podstatou je vzpomínání. K tomu napomáhají osobní předměty nemocného, které ho v životě provázely. Obrázky, fotografie, vysvědčení nebo věci z profesního života mohou významně přispět k vyrovnanosti a psychické pohodě nemocného. Tím se omezuje i užívání léků. „Používáme minimum psychofarmak a zklidňující léky v podstatě žádné,“ připoměl Hormandl. Součástí venkovního areálu by pak měla být vzpomínková cesta s prvky, které mohou nemocným oživit situace z normálního života jako například vlaková zastávka.

Dle zkušeností Ilony Pelánové, kontaktní osoby České alzheimerovské společnosti v domově důchodců v Myslibořicích, nemocných stále přibývá. „Postihuje to i čím dál mladší osoby. Stále častěji se setkáváme s nemocnými, kterým je kolem padesátky,“ informovala Pelánová.

Na degenerativní onemocnění mozku, v jehož některých oblastech odumírají buňky, zatím lék neexistuje. Dá se však nečím nemoci předcházet?
„Po třicítce se doporučuje trénovat paměť, luštit křížovky, nebo se začít učit jazyky,“ vysvětlila možnost prevence Ilona Pelánová.