Tu úspěšně reprezentoval na mistrovstvích České republiky v orbě. Nyní pracuje na rodinné farmě. V soutěžní orbě traktorem s obracecím pluhem ale pokračuje i nadále. A stále reprezentuje kamenickou školu.

Dvacetiletý oráč už Českou republiku dvakrát zastupoval na mistrovství Evropy. Vloni si zaoral v Zábřehu na Moravě, letos v Irsku, odkud se nedávno vrátil. „Celé mistrovství trvalo týden. Většinu času nám zabral trénink na samotnou soutěž. Museli jsme se důkladně seznámit s tamní půdou,“ líčí Petr Duben. Tomu se ale v konkurenci čtyřiadvaceti kolegů na vítězné vavříny dosáhnout nepodařilo.

„Letos jsem skončil poslední. A vloni v Chorvatsku jsem byl předposlední,“ prozrazuje oráč. Tomu ale umístění na zadních pozicích vrásky na čele nedělá.

Orba se řídí přísnými pravidly

„Byli tam mnohem starší a také zkušenější soutěžící. Já jsem patřil mezi nejmladší účastníky. Mistrovství Evropy beru jako velkou zkušenost a vítězství už pro mě znamená jen to, že jsem se tam dostal. Mám se ještě hodně co učit,“ usmívá se Duben.

Mezi nejlepší oráče Evropy bude patřit i příští rok. Letošní bronzová příčka na mistrovství České republiky mu zajistila vstupenku na další evropské klání.
Tentokrát bude Petr reprezentovat kamenickou střední školu a celou republiku ve Francii.

Jak prozradil Petrův trenér Jan Rukavička, zorat správně soutěžní parcelu není nic jednoduchého. „Soutěžní orba se řídí přísnými pravidly. Na zorání stometrové parcely má každý účastník přesně tři hodiny,“ popisuje Rukavička. Může se zdát, že to je spousta času. „Pokud nemá oráč žádné problémy při práci, vystačí mu limit jen tak tak,“ upozorňuje trenér Rukavička.

A co vlastně rozhodčí při soutěžní orbě posuzují? „Sledují například rovinu vytvořené brázdy. Důležitá je také hřebenitost. V ideálním případě by měl mít soutěžící hřebínek mezi brázdami jeden jako druhý, ale to se podaří málokomu,“ vysvětluje Jan Rukavička. Pluh se také v každé půdě chová úplně jinak. „Závodník si ho musí během orby několikrát seřizovat,“ dodává Rukavička. Vybavení pro soutěžní orbu není zrovna levná záležitost.

„Pořizovací cena pluhu se pohybuje okolo půl milionu korun. Každý rok se ho ale snažíme vylepšovat, což vyjde na několik desítek tisíc korun,“ vypočítává ředitel Střední školy v Kamenici nad Lipou Pavel Hlaváček. Podle něj je to ale investice, která se vyplatí. „Jsme rádi, že nás Petr reprezentuje, i když už není naším studentem. Dosáhl vynikajících výsledků a spoustu úspěchů má jistě ještě před sebou,“ míní Hlaváček.

Písčitá půda je nevýhodou

To potvrzuje i trenér Jan Rukavička. „Petr dosáhl velkých úspěchů. Oproti soupeřům z jiných koutů republiky to nemá jednoduché,“ konstatuje Rukavička. „U nás jsou půdy písčité. Máme proto problém přiblížit se podmínkám na soutěžích, kde je zemina daleko kvalitnější,“ uzavírá trenér Rukavička.