Sedmapadesátiletý straník ČSSD si ve středu poznamenal do životopisu další mezník. Stal se předsedou Senátu. A hned další den se objevil ve „svém“ Pelhřimově.

Je předsednictví čest, nebo závazek?

Dostal jsem nabídku od klubu ČSSD, který se stal nejvýraznějším senátorským uskupením. Byla natolik silná, že jsem ji přijal. Kdybych odmítl, víckrát by nepřišla. Beru to i jako určité ocenění našeho regionu. Zjistil jsem totiž, že z dosavadních deseti předsedů senátu jsem čtvrtým s přímým vztahem k Vysočině a třetím co do provázanosti s Pelhřimovskem.

Čím si vysvětlujete fakt, že senátoři vybrali právě vás?

Asi je to i tím, že patřím mezi šest služebně nejstarších senátorů. Zkušenosti z řízení velkého kolektivu mám z působení v odborové centrále. Upřímně si cením slov mých kolegů, kteří mně po zvolení gratulovali s tím, že si to za tu práci zasloužím. Bylo to od nich milé. Mám ale i smíšené pocity.

Z jakého důvodu?

Zase mě to trochu zbavilo osobní svobody, kterou jsem nabyl po odchodu z čela odborů. Přece jen se jedná o vysokou ústavní funkci, povinností je dost. Ale, jak říkám, tohle se prostě nedalo odmítnout.

V závislosti na tom se nabízí následující otázka sama. Budete mít vůbec čas na úřadování v pelhřimovské kanceláři?

Neviděl bych to nijak dramaticky. Jsem předsedou druhý den, a do Pelhřimova jsem přijel. V kanceláři jsem měl schůzku se dvěma občany, kvůli fotovoltaice, kvůli územnímu plánu. Určitě se sem chystám i v dalších dnech. Zpětnou vazbu v podobě senátorských dnů na Pelhřimovsku i Jindřichohradecku se chystám udržet. Nic se nezměnilo, hlavně je to otázka organizace práce.

Co říkala na jmenování vaše žena?

Netajím, že z toho dvakrát nadšená nebyla (úsměv). Už si se mnou ale něčím prošla. Nekladla podmínky, nebránila mi. Děti už máme velké, i ony mě podporují. Dokonce spolu řadu věcí probíráme.

Vytknul jste si nějaký nejbližší cíl?

Rád bych se z titulu své pozice na senátní půdě více věnoval problémům českého a moravského venkova. Ono to k tomu koneckonců samo nahrává. Většina sociálně demokratických senátorů pochází právě z těchto oblastí. Druhá věc je, že v dolní komoře většinu nemáme, a ta má z pohledu přijímání či vetování takových těch běžných zákonů hlavní slovo.

Vzpomenete si ale občas ještě, jak jste před dvěma roky válčil o senátorské křeslo v patnáctém volebním obvodu se Stanislavem Bernardem?

Nevzpomínám na to ve zlém. Volby uplynuly v poměrně slušné atmosféře. Pokud pominu přelepku přes jeden či dva billboardy, všechno se odehrálo na úrovni odpovídající významu senátu. A tak by to mělo být.

Jenom málokterý čelní ústavní činitel se ale vystříhá obvinění z úplatkářství a podobných přehmatů. Z toho strach nemáte?

Naštěstí je o mně známo, že se mi lidé pohybující se v šedých zónách vyhýbají jako čert kříži. Kdybych měl tu moc, ze všeho nejdříve bych se vypořádal s jedinci, kteří se snaží pro sebe získat výhodu stůj co stůj. Tím poškozují všechny slušné lidi. To bych ale asi musel být předsedou všech předsedů.

Stojíme před opravenou nemocnicí. Sledoval jste její modernizaci?

Problematiku pelhřimovské nemocnice důvěrně znám. První myšlenka na tuto zásadní modernizaci tu byla už před čtrnácti roky. Že se to podařilo, je dobře nejenom pro celý tento region, ale i pro nemocnici samotnou. Znamená to její definitivní záchranu. Každopádně zbývá popřát občanům, ať nemají důvod tam častěji docházet.