Do Žirovnice si přijela s mladšími kolegy popovídat v esperantu i Věra Marešová z Proseče pod Křemešníkem a Milada Zemanová z Pacova.


„Mezi mladými je nám dobře. Jsme stále mladé duchem, takže se tu neztratíme,“ usmívají se obě dámy.

Třiapadasátiletá Věra Marešová vzápětí dodává. „Pro esperanto neexistují věkové ani národnostní hranice,“ vysvětluje Marešová.


„A pokud se ho chcete naučit, můžete začít třeba v pěti letech, ale klidně i v šedesáti,“ přidává se o rok starší Zemanová.


Věra i Milada už jsou zkušené esperantistky. „Esperanto jsem se naučila před mnoha lety. Doma si ale nemám s kým popovídat, tak jsem ráda za každou příležitost, kdy můžu vyrazit na nějaké esperantské setkání a jazyk oprášit,“ líčí Milada Zemanová.


Adresa Věry Marešová je uvedená v takzvaném Pasporta servo, což je pomocník pro esperantské cestovatele.

„Zájemce si mě tam najde a dá mi vědět, že by chtěl přijet. Já ho ubytuji u sebe doma, popovídáme si a on mě na oplátku pozve zase k sobě,“ popisuje Marešová.


Ta už hostila esperantisty z Norska, Spojených států amerických nebo z Austrálie. Ona sama se pak díky esperantu podívala třeba do Francie.


„Cestování za pomoci esperanta je úžasné v tom, že bydlíte přímo v rodině. Z pobytu v cizí zemi si tak odnesete mnohem více zážitků a poznatků, než kdybyste byli ubytovaní v hotelu,“ prozrazuje Věra Marešová.


Esperanto je také velice užitečným pomocníkem při učení ostatních cizích jazyků.

„Ten, kdo zvládá esperanto, se snáze učí i jiné řeči,“ potvrzuje na závěr Milada Zemanová.