Dotazovaní zástupci vzdělávacích institucí v okrese totiž nemají s nově sepsanými radami expertů, jak děti učit o sexu, problém.

„V příručce nevidím problém. Je rozpracovaná velice podrobně. Některá doporučená témata již delší dobu učíme. Nová témata ohledně sociálně–patologických jevů chystáme zahrnout do výuky na jiném místě tak, abychom znovu nemuseli měnit školní program,“ uvedl ředitel pelhřimovské ZŠ Komenského Martin Skořepa.

Problém nezní, co učit, ale jak

Štěpánka Hánová je manželkou evangelického faráře. Ve včasné sexuální výchově nespatřuje žádné riziko. „Děti samy znají spoustu věcí z médií nebo i z družiny, to byste se divili. Odborná výuka v útlém věku nemůže nikomu škodit. Evangelická církev se k tomu rovněž staví otevřeně,“ připomněla Hánová, která je matkou sedmi dětí.

Na ZŠ Hálkova v Humpolci již před uvedením diskutované příručky zavedli na prvním stupni pravidelné besedy. „Děti mají možnost zeptat se na cokoliv a z jejich reakcí je znát, že to kvitují s povděkem. Velkou část sexuální výchovy zahrnuje také předmět výuka ke zdraví,“ informoval ředitel školy Václav Strnad.

Podle sexuologa a psychiatra Luise Radosy z Havlíčkova Brodu patří debaty o vhodnosti sexuální výchovy hluboko do minulosti. „Jsem přesvědčen, že sexuální výchova začíná už ve školkách od útlého mládí i tím, že se kluci oblékají jinak než děvčátka. Tato výchova musí skutečně pokračovat na všech stupních. Je jen otázkou, jak jsou pedagogové připraveni,“ zmínil Radosa.

To, aby byla výuka o sexu adekvátní věku či sociální struktře třídy, záleží podle Radosy výhradně na kvalitách pedagoga. „Pokud je učitel řádně připraven, vystudován a absolvoval potřebné aprobace, pak se při výuce nemůže dostat do úzkých. Vyučující mají možnost si vzdělání doplnit na každoroční mezioborové konferenci v Pardubicích, kterou pořádá Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu. Přítomni jsou odborníci z řad sexuologů a pedagogové,“ připomněl sexuolog a psychiatr.

Učit se musí

Rozohněnou veřejnou diskuzi vyvolala také možnost zavedení předmětu nesoucí explicitní název, sexuální výchova. To se některým puritánštěji laděným lidem nepozdávalo. „Není podstatné, jak se ten předmět bude jmenovat, může to být například výchova k partnerství. Velmi důležité však je, že se to děje,“ dodal na závěr Radosa.