Pocestné k nám lákala na tradiční trumfy. Na panenskou přírodu, malebné vesničky a městečka, jakoby je Lada vymaloval. A také, jak jinak, na ten průzračný, čistý vzduch. Měli pravdu, páni redaktoři. V tomto koutě světa je doopravdy nádherně čisto. Dokud se po létě poprvé nezatopí.

Není to svatozář, co se po ránu vznáší nad našimi domovy. Kdyby to byl alespoň prachobyčejný smog pocházející z kamen nafutrovaných dřevem, případně nějakou tou černouhelnou briketkou. Někteří topiči jsou schopni prohnat komínem takřka cokoliv svolné poddat se plamenům. Vyjmenuji nejméně čtyři pelhřimovské ulice, v nichž našinec po setmění pomyslí na kámošku plynovou masku.

Není zvláštní, že v čase bujícího ekoteroru není síly, která by čmoudící komíny ucpala? Na jedné straně starostlivě hloubíme pod kdejakou silnicí biokoridory,
to aby chudáci mravenečci měli kudy chodit domů. Nic proti, jsou to bezva kluci. Skutečnost, že na naše vlastní mraveniště plíživě útočí jedovaté saze a všudepřítomný prach, ale jaksi odmítáme vnímat. Zahráváme si. Za pár let, otráveni všedním shonem, zatoužíme po ozdravném doušku čerstvého vzduchu. Jenže ono nebude kde si loka dopřát. Na té naší krásné, čisté Vysočině.

michal.vitu@denik.cz