Už funguje vpodstatě symbolicky na papíře, a to ještě dočasně. Ten autoklub, podepsaný pod řadou úspěšných závodů republikového významu. O důvodech konce jsme hovořili s ředitelem dnes již bývalého spolku Richardem Gnojkem.

Poslední rallye jste pořádali předloni. Kdy ve vás rozhodnutí skončit uzrálo?

Řeknu to jinak. Vloni jsme dostali od federace automobilového sportu možnost takzvaného střídání. To znamená, že po roční přestávce se letos měla rallye jet v Pelhřimově opět. Dokonce jsme dostali přidělený i termín. Mezitím se ale ukázalo, že nedokážeme sehnat dostatek peněz na to, abychom dokázali tento podnik uspořádat.

Znamená to, že se k vám sponzoři obrátili zády?

Tak to není. Naopak, většina našich stálých partnerů nám sama nabídla pomoc. Velký zájem o závody projevilo město i kraj, za což bych všem rád poděkoval. Pořád nám ale scházela výrazná částka, potřebovali jsme najít nějakého hlavního sponzora. To se nepodařilo.

Končíte alespoň s čistým štítem?

Právě, že jsme ukončili činnost i z důvodu, protože jsme nedokázali dostát všem svým závazkům z předminulého roku. Zrovna kvůli mírnému dluhu máme nyní potíže s výmazem organizace, který nám nechce povolit finanční úřad.

Do krize zabředl motoristický sport jako celek. Čím to?

Za prvé ubylo hodně jezdců, kteří přinášeli pořadatelům startovné. Především je ale na vině neustále špatná ekonomická situace. Pokud budu konkrétní, nemám tu drzost jít žádat o sponzorský příspěvek do firmy, o níž vím, že momentálně nemá na výplaty. Jsou tu ale i další důvody, které nesouvisí s penězi.

A s čím tedy?

V minulém roce, kdy jsme pořadatelsky „stáli“, se v českém automobilovém sportu přihodilo hned několik tragických havárií. Umírali při nich jezdci, umírali i diváci. Ukázalo se, že bezpečnostní systém není dostatečně propracovaný. Nedokážeme ovlivnit diváky natolik, aby nestáli tam, kde stát nemají. Můžete zajistit libovolný počet pořadatelů, lidi si prostě dělají co chtějí, to je celý kámen úrazu. A navíc, když se pak ten smrťák stal, republikový autoklub se „svých lidí“ nejenže nezastal, ale naopak je potopil.

Takže za to vpodstatě mohl ředitel závodu?

Přesně tak. A tohle zjištění mi otevřelo oči. Na jednu stranu mě pořádání závodů strašně bavilo, pelhřimovskou rallye snad mohu považovat tak trochu za svoje dítě. Ale nenechám se zavřít kvůli někomu, kdo si neváží vlastního života a při závodech se klidně nastrčí do zatáčky.

Bylo to lehké rozhodování?

Nebylo. Pořád jsem se tomu vnitřně bránil. Přece jenom jsem měl okolo sebe kolektiv dobrých mladých lidí. Všichni to ale viděli stejně. Takže jsme to raději uzavřeli, zrušili jsme klubové internetové stránky. Zbývá to ukončit už jen po právnické stránce.

Co budete dělat dále? Znamená to, že jste na automobilový sport definitivně zanevřel?

Tak to není. S lidmi, kteří se okolo toho pohybují, zůstávám ve spojení i nadále. Rallye ale už navštěvuji čistě jako divák. Trochu vypomáháme snad jenom kolegům z Okrouhlé Radouně, ale to je asi tak všechno. Kdyby za mnou teď někdo přišel s tím, abych do toho šel znovu, nepůjdu. Už jsem vyléčený. Organizačně i finančně je to jeden z nejnáročnějších sportů, v současnosti se to prostě nedá utáhnout. Nadšení je sice ušlechtilá vlastnost, tady už ale samo o sobě nestačí.

Přitom by se nechalo říci, autosport, v něm se přece točí spousta peněz.

Okolo závodů se pohybuji nějakých deset let. Začínali jsme tenkrát na Pacovsku. Za celou dobu nepamatuji jediný doopravdy ziskový závod. Skončilo to buď na nule nebo v mírném mínusu, který tehdy vykryl tamní mecenáš. My jsme nyní nikoho takového nenašli. I proto dnes řešíme potíže s dluhem.

Mají si to motorističtí fanoušci tedy vysvětlit tak, že na Pelhřimovsku se už nikdy závodit nebude?

Nikdy neříkej nikdy, na tom něco je. Za těch deset let jsem se několikrát zařekl, že končím. Po třech měsících mě to přešlo, začal jsem intenzivně připravovat další závod. Teď je to ale jiné. Nevím, co by se muselo stát, abychom to znovu obnovili.