Prasklinou v potrubí se tam při červnové havárii vsáklo do podloží více než tři tisíce kubíků vody. Když se v pekárně Adélka podívali na vodoměr, nestačili se divit. Přepočteno na peníze, v zemi se jim ztratilo více než sto třicet tisíc korun.

„Nic jsme netušili. Všimli jsme si toho teprve při pravidelném měsíčním odpočtu,“ uvedl ředitel podniku Roman Teisler. Protože se ale v pekařském odvětví nyní dvakrát obrací každá koruna, rozhodli se v Adélce požádat o prominutí této částky.

Každá koruna dobrá

A uspěli. Přesněji řečeno, nemusí si dělat starosti s hrazením havarijního stočného, které dosáhlo 55 518 korun bez daně. Vodné spočítané na 75 742 korun zaplatit musí. „Několik podobných případů jsme řešili už v minulosti. Navrhuji proto postupovat stejně a stočné, tedy vodu, kterou v Adélce neodebrali, jim odpustit,“ řekl při projednávání žádosti pelhřimovský místostarosta Bohumil Kovanda.

Zastupitelé byli téhož názoru. Teislera rozhodnutí potěšilo. „Pro nás je to dobrá zpráva. Jedna z mála v poslední době,“ poznamenal ředitel největšího pekařství v okrese s tím, že náklady prudce vzrostly. Cenová hladina pečiva přitom musí vzhledem k přebujelému tržnímu prostředí zůstat při zemi.
„Pekařský obor je na tom teď celkově hůře, proto jsme za to stočné rádi,“ přitakal Teisler.

Šest set tisíc ztráty

Jak již naznačil místostarosta Kovanda, najdou se i spolehlivější přenosové soustavy, než je právě vodovodní řad. Během posledních deseti let se pelhřimovští zastupitelé radili o odpuštění havarijního stočného hned šestkrát. Převážně šlo o podniky z takzvané staré průmyslové zóny. Celková ztráta prozatím narostla na 663 tisíc korun, z toho více než čtvrt milionu zůstala před čtyřmi roky uchráněna firma ZZN. Společnost KOH–I–NOOR Hardtmuth dostala letos v únoru odpustku stočného za 162 tisíc.

Z chřadnoucího vodovodního řadu není dvakrát nadšená ani ředitelka Vodaku Květuše Kučírková. „Víme o místech, kde už je potrubí opravdu hodně špatné. Samozřejmě máme zpracovaný plán obnovy, cena vody ale dosud odráží vlastně jenom provozní náklady. Je nastavená tak, aby co nejméně zatěžovala obyvatelstvo,“ vysvětlila Kučírková.

Ta zároveň zdůraznila, že vyměnit dosluhující potrubí za nové není jenom tak. Nejde ani tak o samotný materiál, jako spíše o rozkopané chodníky a silnice. „Pokud se pro opravu některého úseku rozhodneme, většinou postupujeme v součinnosti s městem, protože je třeba naplánovat obnovu povrchu,“ doplnila ředitelka Vodaku.

Špatná zpráva je ta, že z pohledu poruchovosti vodovodního řadu nejhorší období se právě blíží. Obzvláště v krutých mrazech a při následné oblevě, kdy zemina začne „pracovat“, praskají i několik desítek let staré roury jako pověstné hořické trubičky.