„Vodu čerpáme z pětimetrové hloubky, kam se nečistoty hravě dostanou. Zvýšený výskyt chloridů soli tam pozorujeme již od přelomu tisíciletí,“ potvrdil Josef Jůzl z odboru místního hospodářství humpolecké radnice. Podle něj není nález solí nijak drastický. Ve velkém množství vody se rozpustí, celkové hodnoty zůstávají hluboko v normě.

Ochrana neexistuje

Mávnout nad tím rukou by se ale nemuselo Humpoleckým do budoucna vyplatit. Perlavka je v podstatě nechráněné prameniště. „Když se před léty začalo s budováním vodovodu Hupepo, byly tyto zdroje původně určené k zániku. Takže se s jejich ochranou při výstavbě dálnice moc nepočítalo,“ vysvětlil jihlavský geolog Jaromír Kotlík, který Perlavku a její okolí prozkoumal.

Znepokojení nad tímto zjištěním neskrývá ani humpolecký starosta Jiří Kučera. „Voda je strategická surovina. Čerpat ji z vlastních zdrojů je pro nás neporovnatelně výhodnější, než ji draze nakupovat,“ řekl Kučera, který již pověřil pracovníky zodpovědné za vodohospodářství jednáním se zástupci Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) ohledně nápravy současné nevyhovující situace.

Solit se bude pořád

Podle ředitelky jihlavského střediska ŘSD Marie Tesařové se podaří dočista zprovodit tento problém ze světa těžko. „Úprava odvodových kanálů dešťové vody z dálnice pomůže jenom částečně. Přirozenému rozstřiku vody do okolí zejména od projíždějících kamionů zabránit nelze. Víme, že meze okolo solených silnic jsou roztokem doslova nacucané,“ mínila Tesařová.

Perlavka leží ke smůle Humpoleckých doopravdy jen malý kousek od dálnice. A přestat solit shodou okolností v zimě nejnebezpečnější úsek celé dálnice D1 mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem by nebylo možné. „Dokážete si představit dálnici posypanou inertním materiálem? Já tedy ne,“ pousmála se Tesařová.

Kvalita vody z Perlavky přesto zůstává více než uspokojivá. Tedy alespoň prozatím. Však také Humpolečtí čerpají až polovinu ze 700 tisíc kubíků vody, tedy roční spotřeby města, z pěti vlastních zdrojů.

Aby také ne, zatímco výrobní cena odtamtud se pohybuje okolo desetikoruny za jeden kubický metr, nákup stejného množství z centrálního vodovodního řadu stojí bezmála jednou tolik.

S vrty opatrně

I z toho důvodu se městští vodohospodáři zajímali o možnosti dotyčných vlastních zdrojů, zejména pak právě z objemově nejvýznamnější Perlavky. Průzkum odhalil zjištění, které je úplně nepotěšilo. Čerpatelnost tohoto zdroje je na současném maximu.

„Což o to, pomocí hloubkových vrtů bychom dokázali dostat vody ještě více. Podle odborníka bychom si tím ale snižovali hladinu podpovrchové vody a mohlo by se stát, že by nám tato vyšší vrstva časem vyschla úplně,“ dodal Jůzl.

Vodohospodáři dostali doporučení zacházet s vlastními zdroji vody nanejvýš uvážlivě. To znamená zabezpečit stávající zdroje, vyčistit pera a svodní řady. A hlavně čerpat jenom tolik, kolik Perlavka může dát. Množství podzemní vody totiž vzhledem k pokračujícímu zpevňování ploch a tedy snižování přirozeného průsaku obecně ubývá.