Není divu. Začíná totiž první kremace, kterou si nikdo nechce nechat ujít.

„Památná rada, kterou dává doktor hospodskému, aby jel do Pelhřimova, prohlédl si krematorium, ať ví, do čeho jde, zazněla ve filmu Vesničko má, středisková, poprvé před pětadvaceti lety,“ připomíná početnému davu Miroslav Šimon. Ten spoluorganizoval nejen nápad se vznikem krematoria, ale i Celostátní hasičský festival dechových hudeb, který se ve městě konal o víkendu.

„Celou tu dlouhou dobu jsme přemýšleli, jak vdechnout pelhřimovskému krematoriu reálnou podobu. Jsme rádi, že se nám to konečně podařilo,“ pokračuje Šimon.

Helmy putují z ruky do ruky

Pořadatelé si moc přáli, aby na první kremaci přijel i otec pelhřimovského krematoria, herec a scénárista Zdeněk Svěrák. Ten se ale z účasti omluvil. Nezapomněl ale Pelhřimovským poslat přátelskou zdravici.

„Když jsem psal scénář k Vesničce, netušil jsem, co Pelhřimovu způsobím svým lajdáctvím,“ líčí Svěrák. Když projížděl Pelhřimovem, všiml si, že na hřbitově roste nějaká stavba. Aniž by si to ověřil, považoval ji automaticky za krematorium.

„Filmová věta zlidověla, i když ve městě žádná spalovna zesnulých nebyla. Těší mě, že se pelhřimovské krematorium aspoň na pár dní stalo skutečným,“ píše Zdeněk Svěrák.

Ten na závěr Pelhřimovským popřál. „Ať vám to všechno pěkně shoří.“ A jeho přání se zanedlouho stalo skutečností. Jen co byla první kremace prohlášena za zahájenou, z budovy začal stoupat dým.

„Hoří, hoří,“ volá tlupa dětí, která stojí krematoriu nejblíž. Situace už se ujímají hasiči. Ozývá se klapot koňských kopyt a na místo přijíždí historická koněspřežná stříkačka. Hasiči se rychle snaží dostat plameny pod kontrolu.

„Potřebujeme pomoc. Přineste vodu,“ ukazuje jeden z hasičů na přihlížející diváky. Ti vytvářejí řetěz od krematoria až ke kašně na Masarykově náměstí. K dopravě vody používají hasičské přilby. Helmy hbitě putují z ruky do ruky. A nový rekord v hašení krematoria je na světě.

Ruku k dílu přiložil i devítiletý Jakub Trnka z Pelhřimova. „Stál jsem kousek od hořícího krematoria. Bylo to super, až na to strašné horko,“ vypráví Jakub.

Přes veškerou snahu se hasičům a dobrovolníkům krematorium uhasit nepodařilo. Plameny pohltily i rakev plnou lístečků, na které lidé napsali svá trápení. Shořelé krematorium teď Pelhřimovským připomíná pouze pamětní deska.