Před studánkou sedí chlapík v černém ohozu a s vytupírovanými růžky na hlavě a mlátí kladívkem do pivních lahví. Obsah přepravky pak nasypává do jakýchsi sandálů. Čtyři sta gramů střepů do levé, čtyři sta do pravé.

Zaboří se do nic naboso a přesně úderem desáté hodiny vykračuje s houfem zvědavců v patách na Křížovou cestu. Čeká jej půlkilometrové plahočení se kamenitou stezkou, k tomu je třeba připočíst ještě převýšení 240 metrů.

Vypnul bolest a šel

Brutální pazvuk skřípajícího skla, který se ozývá ze sandálů při každém kroku, dává tušit, že tohle byl hodně divoký nápad. Dohmátne vůbec tenhle šílenec na mříž kostelíka? První desítky metrů tomu nenasvědčují. Fiedor supí, při každém nášlapu křiví rudnoucí obličej.

Po padesáti metrech náhle pookřeje. Dokonce přidává do kroku. „Mozek je úžasná věc. Pokud vám něco dlouhodoběji působí bolest a neohrožuje to životní funkce, on vám tu lokální bolest dokáže vypnout. Mám to vyzkoušené,“ vysvětluje fakír a ostatní přikyvují, jakože to dá přece rozum.

To ale neznamená, že chodec vůbec nic necítí. Spíše než prudký kopec mu vadí kostrbatá cesta. I poutníci vybavení těmi nejpohodlnějšími pohorkami dobře zvažují každý krok. „Jakmile šlápnu na kámen, tlak nepůsobí na celé chodidlo, ale jenom na jedno místo. A to bolí jako prase,“ svěřuje se zadýchaný majitel desítek bláznivých rekordů.

Asi ve dvou třetinách cesty musí zastavit a porovnat neobvyklou stélku v botách. Střepy se přesypaly do špičky, a to už je doopravdy nepohodlné. „A nechceš toho raději nechat,“ ozve se z hloučku zvědavců. „Ani náhodou! Když jsem řekl až nahoru, tak až nahoru,“ praví zarputile.

A jakmile dotáhne přezky, skoro se rozběhne. Povzbudit se jej snaží i komisař Agentury Dobrý den Josef Vaněk. „Zbývá posledních sto metrů, Petře. Na schodišti u kostela to zapíchneme, jo,“ povídá Vaněk. „Tohle slovo přede mnou teď raději neříkej,“ reaguje k pobavení ostatních na výraz o „zapichování“ belhající se Fiedor. To už jej povzbuzují z návrší malí výletníci z tábořiště Sluneční paseka.

Trénink na Sněžku

Za chvíli se fakír vítězoslavně zavěšuje rukama na kostelní mříž. Výšlap na nejvyšší kopec okresu mu trval necelých dvacet minut. A když se zuje, s výjimkou jediného lehkého škrábance na palci nenajdete na jeho chodidlech náznak poranění.

„Potřeboval jsem vyzkoušet, co to udělá. Čtyřiadvacátého chci během jednoho dne takto zdolat Blaník, Říp a Sněžku,“ prozrazuje ďábelský plán kaskadér, který se odhodlal k této neobvyklé turistické disciplíně při příležitosti uvedení do kin nového filmu Největší z Čechů.

Snímek, který nechává nahlédnout do rekordmanského světa a svým způsobem čerpá i z každodenního koloběhu Agentury Dobrý den, točil režisér Robert Sedláček mimo jiné i v Pelhřimově.

Kromě herců jako je Igor Bareš, Simona Babčáková či Aňa Geislerová, se ve filmu objevují i rekordmani, kteří „hrají sami sebe“. Patří mezi ně i hořící muž Petr Fiedor.