Od července totiž poskytuje novou službu veřejnosti – za pět set korun vám státní úředníci v evidenci obyvatel najdou třeba „zatoulaného“ bratra, dají mu na vás kontakt. Zda se vám ale ozve, to už je jen na něm. Ministerstvo to nezaručí.

Na úřady se podle pelhřimovské matrikářky Aleny Štěpánkové často obracejí především starší lidé, kteří hledají své bývalé spolužáky nebo kamarády z vojny. Doposud úředníkům svazovaly ruce zákony o ochraně osobních dat. Dnes stačí hledajícím vyplnit formulář a zaplatit správní poplatek pět set korun – a mají šanci, že se se svými přáteli či příbuznými shledají.

Aby mohli na ministerstvu začít s vyhledáváním, potřebují co nejvíce osobních údajů, podle kterých mohou pátrat v základním registru obyvatel.

Formulář na webu

Každý, kdo chce službu využít, vyplní údaje do formuláře, který získá na internetových stránkách ministerstva nebo přímo na úřadě. „Žádost se podává u matričního úřadu, na krajském úřadě, na Ministerstvu vnitra nebo v obci s rozšířenou působností,“ informovala Alena Březinová z odboru vnitřních věcí Městského úřadu v Pelhřimově.

„Ne přímo na matrice, ale na úseku evidence obyvatel,“ upřesnila Marie Rojková z humpoleckého městského úřadu. Žádosti vyřizují pracovníci ministerstva. „Pokud ministerstvo jednoznačně identifikuje kontaktovanou osobu, zašle jí informaci o zprostředkování kontaktu, obsahující jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu místa trvalého pobytu kontaktující osoby,“ vysvětlil Vladimír Řepka z tiskového odboru Ministerstva vnitra.

Stejné jako v televizi

Pak už stejně jako v pořadu Pošta pro tebe záleží pouze na nalezeném. Hledající se totiž adresu ani telefon nedozví. Obálku od ministerstva může žádající čekat pouze v případě, že bylo pátrání v evidenci neúspěšné.

„Pokud se hledanou osobu nepodaří jednoznačně identifikovat. Pokud nemá trvalý pobyt v Česku. Nebo pokud hledaný člověk zemřel,“ informovala Březinová.

V případě úmrtí se datum a místo dozví pouze hledající osoba blízká – manžel, vnuk, sourozenec a podobně. Pokud šlo například o hledaného spolužáka, ministerstvo informaci o smrti neposkytne.

O tuto změnu zákona usiloval zesnulý ombudsman Otakar Motejl už od roku 2006. Na jeho stole se totiž množily stížnosti na úřady, které odmítaly pomoci občanům pátrajícím po svých příbuzných či známých. Zástupkyně veřejného ochránce práv Jitka Seitlová úpravu zákona o evidenci obyvatel vítá jako krok správným směrem.