Provozovatel Lukáš Loskot se poté, co zastupitelé smetli ze stolu jeho žádost o dorovnání dotace na každoročně přiznávaných osmdesát tisíc korun, zmohl jen na smutné konstatování. „Sauna tady tímto končí. Její provoz je ztrátový, bez příspěvku nejsme schopni dále fungovat,“ uvedl Loskot.

Představitelé města odůvodnili seškrtání příspěvku na polovinu povinností šetřit. „Příprava letošního rozpočtu byla náročná. Návrh jsme předělávali čtyřikrát, měli jsme k němu tři pracovní zasedání. A příspěvky jsme snížili všem,“ sdělil místostarosta Tomáš Křišťan.

Šetření jen někde

Provozovatel sauny se ale s tímto vysvětlením nehodlá smířit. „Jasně, šetřit se musí. Jak je ale možné, že ti samí zastupitelé v ten samý den přiklepli fotbalistům více než dvě stě tisíc korun na dokončení altánku, který poslouží leda tak ke grilování kuřat a pití piva. Tohle prostě nechápu,“ pravil rozhořčeně majitel sauny, který si celkově nebral servítky.

„Když už zastupitelé o něčem rozhodují, alespoň by si mohli zjistit fakta předtím, než někoho z něčeho nařknou,“ doplnil Loskot. Mínil tím zejména vyhrocenou debatu ohledně údajně zkráceného provozu sauny, na kterou upozorňovali zástupci finančního výboru. Ta ve skutečnosti nepřišla o jedinou hodinu, jenom se změnila podoba otevírací doby.

Rozhodnutí zastupitelů není po vůli ani milovníkům saunování. „Město dává peníze na kdejakou pitomost, a saunu nechá padnout. To mi hlava nebere,“ pravil šestatřicetiletý Roman Hamajda, který patří k zatvrzelým vyznavačům této kratochvíle.

„Zrovna humpolecký venkovní bazének neměl chybu. Vlézt si v zimě do ledové vody nebo se vyválet ve sněhu, co víc si může saunař přát,“ dodal Hamajda.

Humpolecká sauna fungovala dlouhá léta víceméně neoficiálně, nájemník dostával od města peníze na uhlí. Lukáš Loskot se stará o saunu pátým rokem. Žhavým zájemcem o ni byl původně karlovarský hokejista a humpolecký rodák Marek Melenovský, od svého záměru ale ustoupil.

Pára je všechno, jenom ne zlatý důl

Dům nakonec odkoupil právě Loskot, gentlemanskou ústní dohodou se zavázal provozovat saunu nejméně pět let. Zastaralé zařízení nechal opravit, vybavil jej novými věcmi.

První rok žádný příspěvek od města nedostal, poté o dotaci zažádal a byl pokaždé úspěšný. Letos však padla kosa na kámen. „Veřejná sauna nemůže být výdělečný podnik. Nemůžeme ji nahřát jen na určitou hodinu. Topit musíme po celý den. A energie i voda jsou hrozně drahé,“ poznamenal Loskot, podle něhož stojí měsíční provoz sauny mezi dvaceti až třiceti tisíci korun.

Za normálních okolností by se začalo znovu topit v říjnu. Nyní všechno nasvědčuje tomu, že se sauna promění ve skladiště a humpoleckým vyznavačům tohoto způsobu utužování kondice nezbyde, než vydat se s osuškou v batohu do Pelhřimova či Havlíčkova Brodu.

„Páru“ sice mají i v hotelu u koupaliště, ta však veřejnou saunou v pravém slova smyslu není. „Slíbit nic nemohu, ale pokusíme se to ještě nějak zachránit. Přece jenom, pokud se tu sauna jednou zruší, nikdo už to zpátky nevrátí. A to by byla škoda,“ uzavřel humpolecký místostarosta Tomáš Křišťan.