„Mladí koně ve stádu ji už nepouštěli ke žlabu. Byla pohublá, její předchozí majitelka pomalu uvažovala o tom, že ji nechá utratit. Tak jsem si ji sem vzal,“ vysvětluje Ladislav Váňa, jak se stárnoucí kobylka přestěhovala z Dačicka do jeho stáje.

Hříbě šlo ven samo

O hřebce už ale zájem nejevila. Matkou byla naposledy jako třináctiletá. Tím větším překvapením bylo, když vyšlo najevo, že je březí. Samotný porod jejího pátého potomka plynul hladce. Zvířecí dobrodinec Ladislav Váňa čekal radostnou událost každým dnem, poslední týden raději přespával přímo ve stáji.

Takže také v noci na včerejšek. „Za deset minut tři přestala kobyla chodit, lehla si. Praskla jí plodová voda a pak už to šlo skoro samo. Jenom ke konci jsem jí trochu pomohl, přece jenom už má svůj věk a byla unavená,“ vypráví Váňa.

Cejch nechtěného

Šárka se ale zotavila po porodu rychle. Dobrému zdraví se těší rovněž hříbě pojmenované po svém otci Bleskovi. Chovatel Váňa se nyní stará celkem o pět koní. Jeden se tam léčí z tetanu, dlouho se nemohl postavit na nohy.

Druhý je starý, už nestačil na tahání klád z lesa. Příliš divoká klisnička pro změnu nebyla hodná na děti, které vozila. Zkrátka, každé zvíře z kletečenského koutku má cejch nechtěného, odloženého. „Já je mám ale všechny rád,“ jihne Ladislav Váňa.