Po zimní abstinenci tak rychle kouká, kam na vodu vyrazit. Zprávy o zvýšených hladinách toků milovníky pádlování neodradí. Ba naopak, rychle tekoucí voda a alespoň částečně příznivé počasí, jsou jasnými signály, jak smysluplně strávit den.

V sobotu jsme neváhali ani chvilku. Začali jsme standardně hektickým ránem, kdy se řeší, kdo všechno pojede a na čem, co všechno s sebou vzít a hlavně jak logisticky podchytit převoz aut od místa nástupu k vysedacímu místu.

Souboj s neopreny

A tak ještě jednou. „Máme všechno,“ ozývá se kolega, když zaklaply poslední dveře auta. „Máme,“ odpovídám. Nic nám tedy nebrání vydat se k oblíbenému nástupu na Želivku pod Malou přehradou v Želivě. Kajakáři mají nespornou výhodu, že před nasedáním nemusí nafukovat gumové kánoe. Čas si tak krátí úporným soukáním se do neoprénu, který se musel přes zimu zákonitě scvrknout, protože jinak to není možné.

„Alpským startem“ z meze jsme se tedy sesunuli do krásně nazelenalých vod Želivky a vyčkali, až se nalodí zbytek výpravy jedoucí na kánoích. Půlroční pauza je patrná, ale po rychlém seznámení s vodou jsme stočili přídě po proudu a po několika metrech vychutnávali první vlnky.

V úseku od přehrady do Želiva bylo vln zalévajících naše lodě dostatek. Se vzpomínkou na slalomové závody, které se tu v minulosti konaly, jsme si tak přejezdy a lehké surfování užívali. „Jupí, hurá,“ ozývalo se za námi z kánoe osazené zkušeným rodičem na kormidle a třemi malými dětmi. A než jsme se nadáli, byli jsme v Želivě. To také znamenalo první jez, který všichni bez problémů zdolali.

Rychle tekoucí voda, která se odrážela od klášterních zdí, nás vyvedla z civilizace. Před vámi se najednou rozprostřelo ticho narušované pouze ptačím zpěvem a prchajícími kachnami.

Golf na břehu

Kdo by však čekal, že ho na Želivce nic nepřekvapí, mýlil by se. Při průjezdu Poříčím jsme spatřili právě odpalujícího golfistu na svém krtinami vylepšeném „greenu“.

Po chvilce pádlování začal hučet tuklecký jez, který všichni opět za povyku pokořili. Pravá divočina začíná až za Tuklekami. Řeka se sevře do úzkého údolí a vy si najednou připadáte jako v džungli. Při míjení legendární skály Výrovky jsme se na chvilku pozastavili a poslechli si raggae, které se linulo z reprobedny trénujících skálolezců.

Vrcholem sjezdu byl jez Lhotický, kde záludné vývařiště ponouká k nechtěné koupeli. Ta se naštěstí nekonala a my se nechali unášet proudem až k mostu u Senožat.