Ano, slyšíte správně. Etická výchova je poměrně nový a neznámý předmět, který má naučit děti samostatně uvažovat, vyjádřit svůj názor, ale zároveň být schopný přijmout i odlišný, dokázat si pomoci a vzájemně se respektovat.

Začátek hodiny se nesl v duchu mírné nervozity. „Děti, pracujte stejně, jako kdyby tady pan redaktor nebyl,“ pronesla usměvavá profesorka Zdeňka Hronová, která na gymnáziu etickou výchovu vyučuje. Čím více se blížilo poledne, opadala i nervozita.

Pomocná stužka

Prvním „bodem“, který museli mladí studenti absolvovat, bylo čtení a následná debata k příběhu mladíka, který dokázal dát, nikoliv přijmout. Právě proto si nakonec sáhl na to nejcenější, co člověk má.

„Takového člověka bych za kamaráda určitě chtěla, ale snažila bych se mu pomoci, aby to neskončilo takhle špatně,“ pověděla studentka Petra Hošková. Každý ze studentů následně dostal pomocnou žlutou stužku. Jedné se dostalo i mě, kdybych někdy potřeboval podat pomocnou ruku.

„Vy drbny,“ napomínala potutelně Zdeňka Hronová děvčata, která měla na srdci něco mnohem důležitějšího než samotnou výuku. Asi nejzábavější hrou byla ta následující. Házení s míčky ve tvaru polštářků prověřila nejen pamět studentů, ale i jejich sportovní předpoklady.

„Hažte to pořádně,“ nabádala profesorka Hronová mladíky, kteří hru pojmuli spíše jako vybíjenou. Nicméně, ani to neubralo na zřejmě nejzábavnější části hodiny.

Dávat a brát. To měla naučit hra s knoflíky. Každý dostal stejný počet. Nastala směna, u které se nemohlo mluvit a bylo na každém zvlášť, kolik knoflíků si s otevřené dlaně vezme a kolik naopak odevzdá.

„Matěj mě hodně dostal. Já si vzala jeden a sám si vzal skoro celou mou hrst,“ rozesmála třídu jedna ze studentek. V následné rozpravě sám Matěj přiznal, že radši bere než dává.

Kompotová hra studenty baví

Blížil se konec hodiny a na dětech byla znát mírná únava. Poslední hrou, která děti čekala, byla téměř se sladkou příchutí. Hra na ovocný kompot. Z kruhu se ubrala jedna židlička. Když prostřední zakřičel museli se studenti daného druhu ovoce přemístit. Tak to šlo stále dokola.

„Kompot,“ zakřičel jeden ze studentů a ve třídě nastalo pravé pozdvižení. Při vyřknutí tohoto slova se museli přemístit úplně všichni. Veškerou zábavu utla dvanáctá hodina.

„Tak zase za čtrnáct dní,“ vzkázala profesorka Hronová pospíchajícím dětem, které už měly myšlenky někde na prosluněném hřišti. A jak se předmět zamlouvá samotné vyučující? „Je to výborný nápad. Výuka předmětu mě hrozně baví. Trend dětí je takový, že v normálních hodinách nespolupracují. Tady je to ale jiné. Tvoří si vlastní názor a ten druhý respektují. Tak, jak to má být,“ pověděla Hronová.

I já odešel z hodiny etické výchovy plný dojmů a s přesvědčením, že vyučování nemusí být vždy nudné a nezáživné. Ukázala mi, že člověk se musí učit přijímat a především dávat celý život. Nikdy není pozdě začít a u etické výchovy to platí dvojnásob.