Dlouhá desetiletí tam stávala svébytná čtvrť rodinných domků s úzkými uličkami, jakási pelhřimovské Stínadla. Přestože původní podoba Hrnčířské ulice nadobro nevyprchala ze vzpomínek pouze pomocí dobových fotografií, každý z tamních skromných domků měl svůj příběh.

Třeli bídu s nouzí

Jan Zadražil je zná všechny. Strávil tam celé dětství, a vlastně bydlí vedle obchodního domu dodnes. „Spousta zdejších lidí chodila pást dobytek. Měli dvě, tři kravky, k tomu nějaké to prasátko. A to bylo celé živobytí. Zase tu ale byla i spousta drobných živnostníků,“ vzpomíná Zadražil na starou pletárnu, na Bartoškovic krámek, který provozovali přímo v pokojíku.

Hned vedle bývalo Smetákovo pekařství, kde uměli báječné vánočky. Ve staré Hrnčířské ulici hospodařil i uhlíř, kovář Kalina a nechyběla ani Dvořákova truhlárna. „Taky tudy tekl potok, říkalo se mu Bělka. A vyvěral ze studánky, z níž se kdysi údajně napil poutník Pilgrim,“ přidává osmdesátiletý pamětník k dobru jednu z pověstí.

A jak tak brouzdá pamětí po všech těch zákoutích staré čtvrti, najednou se mu rozzáří oči. „Taky hospůdka tu byla. A jaká. Měli tam dobré sklepy, v nichž se výborně dařilo pivu. Sám jsem si tam chodil s konvičkou pro půllitr za korunu čtyřicet,“ připomíná Zadražil hostinec Na Růžku.

Štamgasti zaplakali

Tamní štamgasti nesli výstavbu železobetonového kolosu těžce. Však se také setkávali při vzpomínkovém potlachu u soudku pod širým nebem ještě dlouhé roky po otevření nákupního střediska.

Jan Zadražil se s novostavbou jako takovou smířil. „Obchodní dům ve městě chyběl. Staré muselo ustoupit novému, to se nedá nic dělat. Mně spíše vadí to, že dneska je ta budova skoro prázdná,“ namítá jeden ze svědků starých časů Hrnčířské ulice.