Při jeho výstavbě před dvaceti lety se zapomnělo na zdánlivou maličkost. Řádný archeologický průzkum. „Tenkrát se dělala takzvaná papírová archeologie. Do terénu se chodilo skutečně jen málokdy,“ poznamenal Štěpán Černoš z jihlavského pracoviště společnosti Archaia.

Tato skutečnost je o to bolestnější, že obchoďák stojí mezi kostelem svatého Víta, který je nejstarší sakrální stavbou ve městě, a náměstím. Znalci dějin přitom upozorňují na existenci původní osady.

„První zmínka o Pelhřimově jako takovém se datuje k roku 1289. První kostel tu ale byl už počátkem třináctého století a někde vedle něho muselo být i prvotní osídlení, které později vypálili Vítkovci. Biskup poté požádal o právo založit nové město, tedy vlastně dnešní centrum,“ vysvětlila historička Miroslava Kvášová. Kámen úrazu spočívá v tom, že se neví, kde přesně „předpelhřimovské“ sídliště stálo.

Něco by určitě našli

Názory odborníků se různí. Jedni se přiklánějí k umístění na dnešním Karlově náměstí, jiní ukazují na druhou stranu od kostela, právě tam, kde stojí obchodní dům.

„Jestli to ale bylo doopravdy tam, to už se nikdy nedozvíme. Je to hrozná škoda,“ zalitovala Kvášová. Předrevoluční budovatelská lehkovážnost zaráží o to více, že střed města se honosí od roku 1969 nálepkou městské památkové rezervace.

Bývalý nákupní ráj Vysočina sice stojí těsně za jejími hranicemi, nicméně pravděpodobnost cenného objevu byla vysoká. „I kdyby původní osada stála jinde, přinejmenším by se našlo nějaké předměstí,“ řekl pelhřimovský památkář Vladimír Staněk.

Zřejmě již nevyjasnitelná otázka umístění starobylého sídliště zároveň není jediným totalitním přehmatem, který obdivovatele pelhřimovské historie mrzí.

Třeba v Palackého ulici stála do roku 1967 synagoga. Pak musela ustoupit obchodnímu domu Perla. V nenávratnu zmizel také cenný špejchar. „V zájmu lidu a modernizace tenkrát nebylo nemožné nic,“ pokrčila rameny Kvášová. Dnes už mají archeologové o poznání více práce.

Stavitelé si hledí zákonné povinnosti nechat podloží patřičně probádat mnohem důsledněji. Ačkoliv i výjimky se najdou. „Někteří lépe zajištění investoři to čas od času zkouší. Leckdo pořád považuje peníze vynaložené na archeologický průzkum za vyhozené,“ dodal Staněk.

Donedávna k tomu měli další důvod. Stotisícová pokuta za opomenutí této povinnosti je vyšla výrazně levněji, než kdyby badatele doopravdy přivolali. „Nyní můžeme uložit za tento prohřešek pokutu až do výše čtyř milionů korun,“ upozornila Eva Neuwirthová z krajského úřadu, jehož pověření pracovníci na důsledné provádění průzkumu dohlížejí.