Málokdo však ví, že převážnou část pohřbených vojáků neusmrtila kulka osvobozeneckých vojsk, ale zákeřný tyfus. „Hřbitov i velká osada německých vojáků se původně usadila u rybníka Louže, který však brzy přestal kapacitně vyhovovat, a tak se němci přemístili na místo, kde je hřbitov v současné době. Což je z Pacova směrem na Cetoraz. To vše během léta 1945,“ pověděl ředitel pacovského muzea Vlastimil Simota.

Řádil tyfus

Po konci druhé světové války se na tomto místě nacházelo téměř 60 tisíc vojáků Wehrmachtu. „Ti měli veškerý servis. Dokonce si postavili i vlastní pekárnu,“ pověděl Simota. Netrvalo však dlouho a pacovský lágr postihl tyfus. Převážná část vojáků této nemoci podlehla. Přeživší byli odvlečeni na Sibiř nebo byli vráceni podle úmluv zpět do Německa.

Dnes již nostalgii druhé světové války připomíná pouze malý oplocený hřbitov s velkým dřevěným křížem, na kterém se nachází 284 pomníků padlých nacistických vojáků. Němečtí vojáci byli už za první světové války pohřbíváni v zemi, ve které padli. Proto můžete ještě dnes najít například ve Francii mnoho německých vojenských hřbitovů z těchto dob.

Ctili tradici

Tuto tradici ctila německá armáda také v průběhu druhé světové války. Němečtí vojáci byli většinou pohřbíváni tam, kde padli – někdy byli odváženi také například na divizní hřbitovy nebo pohřbíváni na hřbitovech zřízených u lazaretů.

V současné době působí v Evropě německý Spolek pro péči o válečné hroby, který se snaží vypátrat všechny hroby německých vojáků a ostatky převážejí na centrální hřbitovy, které jsou vždy zřízeny v zemi ve které němečtí vojáci padli. Takové hřbitovy tak můžete dnes najít nejen na území Německa, ale také na Ukrajině nebo v Rusku.