Od října roku 2008 zde kvalifikovaní odborníci nabízejí služby v rámci projektu domácí hospicové péče. Pelhřimovské pracoviště registruje na sedm desítek klientů, služba se postupně rozvíjí.

Domácí hospicová péče je pro nevyléčitelně nemocné a jejich nejbližší alternativou k umírání v nemocnicích, v léčebnách dlouhodobě nemocných, případně v domovech důchodců.

Důstojný odchod v kruhu blízkých

„Prostřednictvím této služby umožňujeme našim klientům důstojné umírání v domácím prostředí, v kruhu svých blízkých,“ poukázala na hlavní smysl projektu koordinátorka a edukační pracovnice multidisciplinárního týmu domácí hospicové péče Markéta Vavrečková. „Jedním z našich klientů byl pán, který se toužil na konci života ještě jednou vrátit domů. Lékaři mu při propuštění z nemocnice dávali tři až pět dnů života, my jsme se o něj nakonec společně s jeho nejbližšími starali celých čtrnáct dní,“ doplnila konkrétní případ z praxe.

Odborníci z tohoto týmu nevyléčitelně nemocné klienty neléčí, to není smyslem jejich práce. V první řadě poskytují takzvané odlehčovací služby, zajišťují nejrůznější kompenzační pomůcky a důležité přístroje.

„Klientovi jsme k dispozici podle požadavků jeho nebo rodiny až čtyřiadvacet hodin denně, pracovnice charity se o něho starají třeba v době, kdy jsou jeho nejbližší v práci,“ popsala praxi Markéta Vavrečková.

Multidisciplinární tým dále spolupracuje s profesionálními zdravotníky, odborné ošetřovatelské úkony zajišťují zdravotní sestry z pelhřimovské nemocnice, přímo v týmu je lékař s atestací z paliativní medicíny. „Dále máme v našem patnáctičlenném týmu sociálního pracovníka, psychologa, pastoračního asistenta a samozřejmě kvalifikované asistentky, které zajišťují přímou péči,“ představila multidisciplinární tým jeho koordinátorka.

Velká pomoc pro celou rodinu

V případě zájmu ze strany nemocného nebo jeho rodiny o tuto sociální službu trvá její příprava dva až tři dny. „Tato doba nám zpravidla stačí. Během ní jsme schopni dopravit ke klientovi nutné ošetřovatelské, rehabilitační a kompenzační pomůcky, včetně speciálního elektricky ovládaného polohovatelného lůžka,“ připomenula Markéta Vavrečková.

Součástí přípravy bývá rovněž edukace rodiny a pomoc při úpravě prostředí, aby péče doma byla vůbec možná.

Domácí hospicová péče pak nezřídka pokračuje i po smrti klienta. Odborníci nabízejí po úmrtí nemocného nejbližším a pozůstalým pomoc s péčí o tělo zemřelého a při zajištění pietního odvozu těla, stejně jako asistenci při řešení následných problémů spojených s právními úkony a úkony v sociální oblasti.

„Do řady rodin docházíme i po úmrtí jejich blízkého nemocného a nově vzniklou životní situaci jim pomáháme nejen řešit, ale i nést,“ doplnila koordinátorka týmu.

Pelhřimovské středisko domácí hospicové péče registruje za celou dobu své existence 11 klientů v přímé péči, jejich věk se pohyboje mezi 48 a 88 lety.
Dalším 17 nevyléčitelně nemocným a 37 jejich rodinným příslušníkům poskytli zdejší odborníci nejrůznější dílčí rady či konzultace.

Osm nemocných, jejichž blízcí o domácí hospicovou péči požádali, ještě před zahájením péče zemřelo.

Na Pelhřimovsku, ani jinde na Vysočině není stálý „kamenný“ hospic, nejbližší takováto zařízení jsou v Praze, v Brně a nově v Chrudimi. Postupně se rozvíjející domácí hospicová péče má ale ambice neexistující stálý hospic plnohodnotně nahradit.

Jiří Jíra