Jitka Vachková z pelhřimovského domu dětí a mládeže, která má na povel soutěž Dívka roku, obvolávat aranžéry nemusí.

O kulisy tohoto klání krásy se každoročně starají děti z umělecké školy. A jejich dílu lze přiřadit stejný přívlastek, jaký má v záhlaví škola. „Výzdoba je jedinečná. Na děti ze „zušky“ je prostě spolehnutí,“ rozplývala se Vachková.

Třiašedesát žáků pracovalo na všemožných plakátech, totemu či dekoracích s indiánskou tématikou více než měsíc. Upotřebili přitom vodové barvy, tempery i balakryl. Inspiraci hledaly děti hlavně v knížkách. „Jedno vyobrazení se nám hrozně zalíbilo. Tak jsme podle něho udělali největší obraz,“ vysvětluje třináctiletá Kamila Bartošková. Obří plakát se zdravícím náčelníkem se stal kolektivním dílem. „Někdo umí postavy, jinému jdou více zase tváře. Úplně jednoduché ale není ani vystihnout pozadí,“ naznačuje učitelka Věra Vacková způsob rozdělení úkolů.

Ohlas diváků zahřál

Odezva ze strany diváků nemohla mladým umělcům uniknout. A poslouchala se příjemně. „Už jen ten pocit, že se na naše dílo kouká tolik lidí, je hodně zvláštní,“ přitakala Markéta Hávová, která se podílela na hlavní výzdobě.

Zatímco indiánské obrazy si již hoví ve školním archivu, žáci pokračují. Právě dokončují díla pro mezinárodní soutěž v Lidicích. „Míváme tam vcelku úspěchy, snad to vyjde i letos. Děti šikovné jsou,“ usmála se učitelka Vacková.