Žádný z učitelů se ale nepokouší rozjařené děti umravnit. Křičí tam s nimi. Je přesně dvaadvacet minut po sedmé hodině a hokejista Tomáš Plekanec právě sází třetí gól českých barev v úvodním olympijském zápase proti Slovákům.

„Kdepak, říkejte si, co chcete, ale ten Jágr je pan hokejista. My ho nemít, jsme tam zbyteční,“ rozmlouvá před obrazovkou se školníkem o autorovi klíčové nahrávky ředitel školy Luděk Charouzek.

Ten dopřál dětem luxus posunout kvůli hokejovému přenosu vyučování o hodinu. Navíc nechal postavit v učebně fyziky a ve sborovně velkoplošná plátna. To aby děti mohly nasávat národní hrdost hezky společně.

Společně se fandí líp

Přestože malí fandové klidně mohli hypnotizovat obrazovku i doma, před „plátýnky“ není k hnutí. „Sledovat sport hromadně je mnohem záživnější,“ shodují se baskeťačky Lucie Ryšavá s Barborou Kotenovou. Obě mají tváře pomalované trikolórou. Kluci z učebny fyziky pro změnu o druhé přestávce vyráží před školu, aby se tam nechali zvěčnit s vlajkou.

V závěrečné třetině dostupuje nervozita za promítačkou vrcholu. Růžičkovi svěřenci vedou, výborní Slováci je ale svírají. „Buďte zticha,“ okřikuje nervózní klučina štěbetající prvňáčky, kteří se více než samotnou hrou baví záběry na nerudně přežvykujícího českého kouče či na fanoušky panáčkující ve vancouverské hale.

„Jéžiš,“ ozývá se třídou citoslovce zklamání při zbytečném zakázaném uvolnění šest minut před koncem. „Deset, devět, osm,…“ burácí školou pár minut poté sborové skandování následované potleskem.

Zpátky do lavic

Poté již nabírají události každodenní rytmus. „A teď , děti, honem do třídy,“ zatleská ředitel Charouzek a do rozesmátých mládežníků jako když střelí.
Za chvíli vládne chodbám ticho jako v kostele. „Vyšlo to výborně. Vyhráli jsme, hokej pěkný. A navíc jsme zameškali vlastně jen patnáct minut výuky,“ říká spokojeně Charouzek, který se nestraní ani dalšího společného fandění. Tajně přitom myslí na finále.

Nad nezvyklým nápadem se nekaboní ani učitelky, které sportu jinak dvakrát neholdují. „Třeba tento první zápas mi nijak důležitý nepřipadal, ale na Nagano jsme koukaly také,“ usmívá se Eva Koňáková a odebírá se prodiskutovat čerstvý zážitek se „svými“ prvňáčky.

To už se do šaten pomalu šourají ti, kteří drželi palce hokejistům v pohodlí domova. „Byl to super nápad. Klidně bychom si to zopakovali,“ děkují za olympijskou hodinu volna Ondřej Kalina s Pavlem Hájkem a peláší za spolužáky do třídy.