Ale k Pacovu neodmyslitelně patří a patřit bude už navždy. Antonín Sova se v Pacově narodil, a to přímo na zámku, kde tehdy působil jeho otec jako učitel.

„Byt Sovových bychom tady ale dneska hledali marně. Nacházel se ve východním křídle zámku, které pak při požáru na konci devatenáctého století vyhořelo a už nebylo obnoveno,“ říká průvodce po Sovových stopách Vlastimil Simota. Ten stojí jako ředitel v čele městského muzea, které určitě ne náhodou nese pojmenování Muzeum Antonína Sovy.

Část pozůstalosti je veřejně přístupná

Jméno muzea je jedním z dokladů, že Pacovští vnímali Sovu jako svého. A jako velikána. „Muzeum a Sova k sobě patří. My až na některé výjimky uchováváme celou jeho pozůstalost,“ zdůvodňuje silnou vazbu Vlastimil Simota.

Část Sovovy pozůstalosti je veřejnosti přístupná formou stálé expozice, jejíž autorkou je Marta Dandová z Památníku národního písemnictví.
Mladý Antonín Sova odešel z Pacova v roce 1866 jako dvouletý chlapec. Otec byl tehdy přeložen do nedalekého Lukavce, kde pak budoucí básník prožil mládí.

Pak odešel do Prahy, ale do Pacova a do zdejšího kraje se stále vracel. Přinejmenším v myšlenkách a pro inspiraci. Trvale pak přijížděl do Pacova na letní pobyty až po svých šedesátých narozeninách.

„Do Pacova se Sova vrátil po roce 1924 a tehdy vznikla idea jeho návratů do rodného města,“ připomíná Vlastimil Simota.

Návraty pak byly jen čtyři, uprostřed srpna 1928 Sova v Pacově umírá. Po smutečním rozloučení v Pacově byl pak Sova pohřben v Praze. Protože ale sílily snahy o jeho návrat do Pacova, byl v roce 1934 u příležitosti jeho nedožitých sedmdesátin odhalen básníkovi pomník v dnešních Sovových sadech, kam byla uložena i urna s jeho popelem.

Postupně začaly v Pacově vznikat další pomníky na počest největšího rodáka. Jeden z nich stojí na valech před jižním křídlem zámku. Tento pomník ale rozhodně neměl jednoduchý život.

„Tento pomník byl vytvořen v roce 1938 a tehdy nastaly diskuse, kam vůbec tento pomník umístit,“ připomíná pohnutou dobu deset let po Sovově smrti ředitel Vlastimil Simota.

Nejprve padla volba na parčík poblíž domu tehdejšího pacovského starosty Karla Kopala, tedy poblíž domu, kde Sova zemřel, a kde dnes v Sovově ulici sídlí městská knihovna.

Pomník s bustou tam nakonec nikdy nestál. Po Mnichově nejprve skončil před už zmíněným muzeem.

Prezentace pomocí moderní techniky

„A na svoje současné místo byl přemístěn až po válce, v roce 1945,“ upřesňuje Vlastimil Simota. K třicátému výročí Sovova úmrtí, tedy v roce 1958 byla pak odhalena pamětní deska na domě, kde básník zemřel. Tedy tam, kde nyní sídlí městská knihovna.

Antonín Sova se chystá k ještě jednomu zásadnímu kroku ve svém rodném městě. V roce 2011 by měly být dokončeny opravy zámku, kde v západním křídle vznikne nová expozice básníka Antonína Sovy.

„K nové prezentaci života a díla Antonína Sovy využijeme audiovizuální techniku, hotov už je film, který zde budeme promítat,“ dodává k připravovanému návratu Antonína Sovy do jeho rodného pacovského zámku ředitel muzea Vlastimil Simota.

Jiří Jíra