VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Život nevidomých je začarovaný kruh a já to chci změnit, říká Aleš Klabouch

Pelhřimov – Třicetiletý Aleš Klabouch je tak trochu jiný než většina jeho vrstevníků. Nechce životem jen tak bezstarostně proplouvat.

27.11.2009
SDÍLEJ:

Aleš Klabouch z Lásenice na Jindřichohradecku trpí degenerativní pigmentací sítnice, má takzvané trubicové vidění. Což znamená praktickou slepotu. „Chytám jenom obrysy,“ říká třicetiletý student pelhřimovské hotelovky.Foto: DENÍK/Václav Pancer

Mluví zásadně zpříma, za nic se neschovává. Student pelhřimovské hotelové školy ale hlavně neskrývá ambice být užitečný svému okolí, hlavně pak lidem, kteří jsou na tom podobně jako on. Je totiž nevidomý.

Uspořádal jste besedu o údělu slepců. Co vás k tomu přimělo?
Škola, kterou studuji, vychovává kuchaře, číšníky, hoteliéry. Z vlastní zkušenosti vím, že třeba v restauracích si s postiženými hosty dost často neví rady. Pokusil jsem se alespoň trochu vysvětlit, jak se k nám mají správně chovat. A třeba nejenom v hospodě.

A to ve skutečnosti znamená jak?
V první řadě je zapotřebí odhodit ostych. Spousta lidí se třeba zdráhá nevidomého na ulici vůbec oslovit. Když pak takový člověk přijde do restaurace, je dobré jej nejprve usadit. Pokud třeba máte plný lokál, „zrakáč“ má docela problém to zjistit. Číšník by mu dále měl přečíst jídelní i nápojový lístek. A když mu posléze přinese objednávku, sluší se vzít jej za ruku a pomoci mu všechno potřebné na stole nahmatat.

Dobrá, jak se ale host dozví, jak to vypadá přímo na talíři?
Tam to funguje jako na ciferníku hodin. Číšník by měl nevidomému říci, co přesně a na jaké „číslici“ má.

Myslíte, že jedna hodinová beseda něco zmůže?
To samozřejmě nestačí.
Protože osvěty jako takové je navíc hrozivě málo, rád připravím další povídání. Tedy pokud o něj bude zájem. Což věřím, že snad bude.

Je složité připravit takové sezení?
Je a není. Všechno dělám ve svém volném čase, kterého nemám nazbyt. Kromě studia ještě pracuji. Na druhou stranu nezapírám, že zrovna tohle by mě bavilo a myslím, že k tomu i mám co říct. Než udeřila vada v podobě degenerativní pigmentace sítnice, viděl jsem. Teď mám praktickou slepotu. Takže znám život z obou stran.

Co se podle vás musí stát, aby si lidé začali zrakově postižených více všímat?
Asi vůbec nejúčinnější je, pokud si lidé náš úděl sami vyzkouší. Vezmou si neprůsvitné brýle a do ruky bílou hůl nebo se projdou s vodicím psem. Před nějakým měsícem se na mě obrátil jeden váš českobudějovický kolega. Po čtyřech hodinách „bez očí“ sám přiznal, že je to docela umění.

V poslední době se často hovoří o nedokonalosti pozvolna budovaných pouličních pásů pro slepce. Můžete tuto zkušenost potvrdit?
Je to naprostá pravda. Třeba zrovna v Pelhřimově jsem si prošel skoro všechny čerstvě upravené přechody. Hmatový pás vás navede v drtivé převaze případů úplně mimo osu přechodu! A už vůbec nechápu, kdo se mohl podepsat pod loňskou úpravu autobusového nádraží a na ni navazující výstavbu supermaketu. Na těchto dvou stavbách, které se vlastně považují za veřejné stavby, jsem napočítal snad dvacet bariér. Tak si říkám, kde to, sakra, jsme.

A jak to vlastně máte s tím studiem? I to přece musí být ohromně složité.
Původně jsem dělal třeboňské strojařské učiliště, ale musel jsem odejít. Jednak mi naplno nastoupila oční vada, navíc mám dědičnou neurologickou chorobu, kvůli níž nesmím prochladnout. O to raději jsem za to, že se mě ujali tady v Pelhřimově. Tehdejší ředitel mě nechal dodělat výuční list na pekařinu. A protože vzdělání nutně potřebuji, dodělávám si tam dálkově ještě maturitu v podnikatelském oboru. Za tuto šanci musím poděkovat hlavně řediteli Josefu Kuchařovi. Takových lidí je strašně málo. Zatímco jinde hledali důvod, proč to nejde, tady našli způsob, jak co zaonačit, aby to šlo. Jinak nevím, co bych si počal. Asi bych nedostudoval.

Ale jak jste vyřešili způsob studia? Všechna ta běžná skripta a knížky jsou vám přece k ničemu.
Zrovna se snažím o pořízení speciálního notebooku s hlasovým výstupem. Dokonce už vím o firmě, která ho dokáže sehnat. Zbývá dořešit už „jenom“ peníze.

Dejme tomu, že se nějaký dobrodinec najde. Co všechno můžete s tímto speciálním počítačem zvládnout?
Předně potřebuji dokončit střední školu. Mám z toho trochu vítr, protože se na mě zřejmě bude vztahovat státní maturita. Pokud se mi to ale podaří, určitě chci zkusit nějakou vysokou školu, nejlépe sociálně právní. Mám ambice v této problematice něčeho pořádného dosáhnout, už konečně překonat ten začarovaný kruh, který oblast zdravotně postižených obepíná. Napadá mě celá řada věcí, které se nechají zlepšit. Uvidíme, jestli se mi to podaří, čímkoliv pohnout je hrozně složité. Za ty tři roky, co se v této branži pohybuji, už o tom něco vím. Každopádně se o to pokusím. To mohu slíbit.

Můžete být konkrétní?
Jistě. Zrovna při besedě jsme narazili na věc, která mě hrozně štve. Totiž, že za současných podmínek je z pohledu zaměstnavatele docela umění zaměstnat postiženého člověka. I proto většina zrakově postižených jen vysedává doma. Poznal jsem to sám na sobě. Čtyři roky mi trvalo, než jsem práci telefonisty získal a jsem šťastný, že ji mám.

Řekněte: věříte, že bude lépe?
Když si uvědomím, co všechno se okolo děje, nemám pádný důvod tomu věřit. Ale když tomu člověk půjde naproti, tak snad ano.

Autor: Michal Vítů

27.11.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Videosouhrn Deníku – čtvrtek 14. prosince 2017

Tříletý polobezdomovec a brutální agresor v tramvaji: Prohlédněte si videa dne

Hokejisté Moravských Budějovic (v tmavých dresech) se vraceli ze západu Čech s dobrou náladou. Odvezli si cennou výhru 4:2.

Pelhřimov zaskočil favorita, vyhrál vysoko a s nulou

Zpívání koled se na Pelhřimovsku stalo oblíbenou tradicí

Pelhřimovsko – Koledy ovládly ve středu 13. prosince centrum Pelhřimova. Na Masarykově náměstí se s úderem osmnácté hodiny sešlo několik stovek lidí, aby si společně zazpívaly v rámci celostátní akce Česko zpívá koledy.

Krabice od bot potěší desítky dětí na Pelhřimovsku

Pelhřimovsko – Patnáct krabic z Moravče nebo devětatřicet z Vlásenického dvora. Taková je část bilance letošní charitní akce Krabice od bot na Pelhřimovsku.

Oční ambulance na pacovské poliklinice zůstane

Pacov – Budoucnost oční ambulance v Pacově byla nejistá. Nyní je ale rozhodnuto o jejím zachování.

V Olešné před školou se zabydleli svatí. Betlém mají i v Řeženčicích

Pelhřimovsko – Na několika místech Pelhřimovska se v těchto dnech objevují tradiční symboly Vánoc. Spolky v obcích a městech nebo aktivní jednotlivci totiž v tomto předvánočním čase tvoří tradiční betlémy. Jedním takovým se letos mohou chlubit například obyvatelé Řeženčic, místní části Nového Rychnova. 

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT