„Když se v sedmapadesátém roce zakládala družstva, musel můj otec a jeho rodiče všechno odevzdat tehdejšímu vystrkovskému družstvu,“ vypráví Květa Mošnová. To ale nebylo všechno. Celá rodina byla tehdy svědkem soustavného teroru ze strany tehdejší garnitury a jejích nohsledů.
„Snažili se naši rodinu vystěhovat a dědu dostat všemi způsoby do kriminálu. Neustále také zvyšovali dodávky. Tátu potom odveleli na stavbu mládeže, aby v hospodářství neměl kdo pracovat. To byly jejich praktiky,“ popisuje těžkosti Mošnová. Její děda nakonec do družstva vstoupil, protože nebylo jiného zbytí.
Po listopadu devětaosmdesátého si tatínek Květy Mošnové okamžitě zažádal o vrácení majetku. Mohl tak začít znovu hospodařit. Jenže pak náhle zemřel.
Po listopadu mohli pokračovat v tradici
„Od dvaadevadesátého roku jsme s manželem hospodářství přebrali. Nejdříve musel jeden z nás ještě chodit do zaměstnání, od roku devadesát šest se tomu věnujeme naplno,“ popisuje začátky svobodného farmaření Mošnová.
Nyní mají Mošnovi dva zaměstnance, sto šest hektarů půdy. Chovají krávy a koně. Motivací k soukromému hospodaření Mošnovým byla kromě rodinné tradice také jejich odbornost. „Vystudovali jsme zemědělskou fakultu a poté jsme v oboru i pracovali. Když jsme ale přišli do praxe, zjistili jsme, že tak, jak se to dělalo, bychom to dělat nechtěli. Kdyby se to neotočilo a neměli jsme možnost vrátit se na svoji farmu, v socialistickém zemědělství bychom nezůstali,“ ujišťuje Mošnová.
I přes starosti by rozhodně neměnili
Sametová revoluce tak dala Mošnovým možnost realizovat se podle jejich představ. „Spoustu věcí jsme si představovali jinak, nebo jsme mysleli, že půjdou snáz. Ale v zásadě jsme spokojeni. Můžeme svobodně hospodařit tak, jak chceme,“ hodnotí Květa Mošnová.
Přestože se v současnosti musí soukromí zemědělci vyrovnávat s mnoha překážkami, které jim kladou například české i evropské úřady, Mošnovi by neměnili. „Vývoj po revoluci jsme si představovali trošku růžovější. Ne všechno se po listopadu vyřešilo. Ale ať už je to, jak je, zaplať pánbůh, že se to stalo,“ uzavírá farmářka.
