„Jel jsem prodávat knihy do Vranova nad Dyjí. Co bych dělal jiného,“ culí se dvaasedmdesátiletý muž. K úsměvu má zřetelný důvod.

Za knihkupeckým pultem se otáčí od 4. října1953. Začal v Moravských Budějovicích, poté pokračoval v Novém Městě na Moravě, Třebíči, v Ledči a v Pacově. V roce 1963 se nadobro přestěhoval do Pelhřimova, kde si hned po revoluci otevřel svůj krámek. Může tedy směle srovnávat.

„Dneska už je jinak skoro všechno. Tehdy se všechno podřizovalo centrálnímu plánování, přizpůsobit jsme se museli i my. Třeba při objednávání knížek měl každý svůj koeficient, Jmenovitě já měl klíč 1,7. Pokud titul vyšel v desetitisícovém nákladu, měl jsem nárok přesně na sedmnáct výtisků,“ vypráví dvaasedmdesátiletý prodavač.

Kolik chce, tolik má

Dneska jich může nárokovat klidně tisíc a dostane je. Zůstává ale otázkou, zda mu nezůstanou vězet v regále. Zatímco třeba ve zmíněném roce 1989 se dostalo na pulty sedm tisíc titulů a četlo se opravdu hodně, letos si zákazníci mohou vybrat z osmnácti tisíc nových knížek ročně.

Zájem o četbu přitom ochladl. „Zejména děti už pro samou televizi a počítače pomalu neví, co to knížka je,“ dodává posmutněle Vytopil.

A jak to tenkrát bylo s marxistickou propagandou? Ani jí se knižní svět neubránil. „Jako zaměstnanci českobudějovického krajského podniku Kniha jsme brali prémie mimo jiné také podle toho, kolik jsme prodali sociálně politické a osvětové literatury. No, moc to na odbyt nešlo. Naštěstí se pak do této kategorie přiřadily i cestopisy. Takže jsme ta čísla nahnali na povídání o Kubě,“ krčí rameny jeden z nejstarších českých knihkupců.

Samet vykoukl až ze Svobodného slova

Ten si povšiml začátku sametové revoluce nikoliv v pátek, ale až v pondělí ráno, když rovnal do stojanu noviny. „Koukl jsem na hlavičku Svobodného slova, kde o tom byla zmínka. Když jsem pak z rádia zaslechl zpívat Martu Kubišovou o tom, že časy se mění, byl to hezký pocit,“ rozplývá se Vytopil, který za pětapadesát let získal nejednu cennou zkušenost.

O jednu takovou se s námi neváhal podělit. „Opravdu dobrá kniha musí stát přesně tolik, co deset piv. A na to vemte jed, že tato rovnice platí,“ loučí se se smíchem Jaromír Vytopil.