Židovská synagoga v Nové Cerekvi na Pelhřimovsku přesto patří k nejpozoruhodnějším stavbám, které v tomto kraji můžeme najít.

Novocerekvická synagoga byla postavena až na prahu druhé poloviny devatenáctého století. Stavitelé tehdy využili prvky maurského slohu, čímž vzácnost stavby mimoděk ještě zvýšili. „Je to jediná synagoga svého druhu ve střední Evropě, jde o napodobeninu asyrsko-babylónské architektury,“ připomíná na adresu stavebního pojetí Libuše Hodíková, která stojí v čele místního občanského sdružení „Pro synagogu v Nové Cerekvi“.

Lákadlo pro turisty

Právě díky aktivitám zmíněného sdružení začali nadšenci na přelomu tisíciletí chátrající synagogu, ale také dva cenné židovské hřbitovy nacházející se nedaleko, zachraňovat. Až do loňského roku, kdy zemřel, stál v jeho čele i manžel Libuše Hodíkové Ladislav. Na současné podobě obou židovských hřbitovů má výraznou zásluhu právě on. „Oba hřbitovy a teď už i samotná synagoga sem lákají stále více turistů. A hodně jich přijíždí ze zahraničí,“ říká s pocitem zadostiučinění Libuše Hodíková.

Novocerekvická židovská komunita, a s ní i samotná synagoga, zažívaly rozkvět po celou druhou polovinu devatenáctého století. „V roce 1895 bylo tady v Nové Cerekvi celkem 367 Židů,“ zdůrazňuje důležitý argument Libuše Hodíková.

Význam synagogy se pak začal postupně zmenšovat. Obřady se zde konaly až do roku 1939, ve stejném období skončilo rovněž pohřbívání na místních židovských hřbitovech. A v roce 1942 přišlo klíčové datum, které znamenalo tragický a smutný konec Židů v Nové Cerekvi. „Třináctého listopadu 1942 Němci tři Židy zastřelili a zbývajících devatenáct deportovali do koncentračních táborů. Toto datum znamená definitivní zánik židovské komunity tady v Nové Cerekvi,“ říká Libuše Hodíková. Přestože tři lidé z transportu smrti přežili, po válce se už do Nové Cerekve žádný z nich nevrátil. Později se podařilo jejich stopy zaznamenat v Argentině a poté v Dánsku.

A novocerekvická synagoga se na dlouhá desetiletí přeměnila na sklad pelhřimovských Spojených kartáčoven. To ji paradoxně, na rozdíl od židovských staveb jinde, možná pomohlo přežít.

„Byl tady sklad materiálu a ve Spojených kartáčovnách neměli zájem, aby se to poškodilo. Opravili střechu, alespoň trochu se o synagogu starali,“ vzpomíná Libuše Hodíková.

Lepší časy nenastaly ale hned po revoluci. Teprve až se v roce 1997 stala synagoga majetkem pražské židovské obce, přišla doba na její postupnou záchranu. Zmíněné sdružení „Pro synagogu v Nové Cerekvi“ vzniklo dokonce až v roce 2006.

Opravená okna

„Postupně jsme začali tuto vzácnou kulturní památku zachraňovat. Ze získaných peněz, v roce 2005 jsme získali první dva miliony korun, jsme opravili okna, hydroizolaci a elektrickou instalaci,“ popisuje postup záchranných prací Libuše Hodíková, která se kvůli záchraně neváhala v roce 2005 obrátit na prezidenta Václava Klause či tehdejšího ministra kultury Vítězslava Jandáka. Podobný dopis s žádostí o dotaci dostal nedávno i současný ministerský předseda Jan Fischer.

Kromě podpory z kruhů nejvyšších se snaha o obnovu cenných židovských památek těší také nemalému zájmu ze strany místní radnice i novocerekvické základní školy.

„Teď škola do synagogy instalovala dvě stálé expozice. Jednak devatenáct kamenů na památku těch devatenácti zastřelených a umučených Židů z listopadu 1942. A také nám sem přibyla výstava výtvarných prací dětí s židovskou tématikou,“ zdůrazňuje Libuše Hodíková, sama bývalá kantorka.

Jiří Jíra